Psychologická astrologie, Astropsychologie

Vývoj evropského umění dospěl v určité fázi k bodu, kdy umělci přestali sloužit Músám „ad maiorem Dei gloriam“ a začali znázorňovat svět podle svého vlastního naturelu, a tedy podle svých vrozených psychických dispozic a sklonů. Z umění se tak stalo „entartete Kunst“ čili umění, které sice stále ještě používá tradiční umělecké prostředky, ale je umění svévolné a sebestředné, protože již neuznává prioritu Pravzorů všeho jsoucího. Chceme-li porozumět dílům těchto umělců, musíme proto vzít v úvahu jejich „tvůrčí apriori“a pokusit se nahlédnout, jak se odrážejí v jejich díle. Základní rysy této predispozice nalezneme v jejich horoskopu. Jako první se nabízí Wassily Kandinsky, který je některými pokládán za otce abstraktního malířství (viz horoskop níže).

Dominantní osu horoskopu tvoří Saturn ve Štíru ve 12. domě v opozici k Plutu v Býku v 6. domě. Saturn ve Štíru je tradičně považován za „židovskou hvězdu“ (symbolem Tóry je Saturn/Pluto = příkazy a zákazy, které je třeba dodržovat jako božský zákon). Z makrokosmu 12. domu vyzařuje tato hvězda do mikrokosmu 6. domu.



Vyvolává to představu, jako by Mojžíš přinášel z hory Oreb do pozemského světa Mnohosti absolutně platný praobraz novoplatónského Jednoho (jediného Boha). Tam však toto poselství naráží na opozici Pluta čili na nejmocnější tvořivou a zároveň ničivou vesmírnou sílu. Místo emanace nebo vtělení Jednoho do jednotlivých konkrétních podob každodennosti dochází k prudkému střetu s touto silou a výsledkem je roztříštěnost do mnoha nejrůznějších prvků a dílčích částí. (První jaderná bomba byla plutoniová. Ostatně když Mojžíš spatřil marasmus, do něhož mezitím upadli Židé tančící kolem zlatého telete, rozbil ve zlosti desky, na nichž přinášel Zákon-Tóru od Jahveho.)

Vzniklá tříšť má podobu primordiálního mentálního chaosu, jak ji symbolizuje Luna v konjunkci s Neptunem na Dračím ocase. A tento chaos je tvůrčím způsobem ztvárněn Sluncem ve Střelci v konjunkci s Venuší a Lilitou: krása s bizarními rysy. (Konjunkci Venuše s Lilitou měl rovněž Fellini.)

Také vnímání a výklad uměleckých děl se děje na základě individuálních dispozic. Jen skrze ně lze dohlédnout na univerzalitu původního jednotného Stvoření. (Srovnej výklad Klemense Ludwiga v čas. Astrologie heute, Nr. 184/2017; horoskop W. Kandinského je převzat z uvedeného článku.)

Kandinského kresby připomínající výtvarné pokusy šestiletého dítěte jsou nicméně obrazem jedné tváře reálného světa, tak jak skutečně existuje, ovšem za předpokladu apriorního vzorce, jaký umělec použil při jeho ztvárnění. Věda není s to nám takový obraz ukázat, protože si nemůže dovolit použít „apriori“, které nemá obecnou platnost. Svět je možné vědeckotechnicky zkoumat a využívat podle našich potřeb, ale pouze umění nám ho může ukázat v podobě kaleidoskopu, který nabízí pohled do tvůrčí dílny samého Stvořitele, ať už to v nás vyvolá obdiv nebo odpor. Otázka, kterou si při tom klademe, stále zní: „Entartete Kunst“, anebo „ars nova“?