Psychologická astrologie, Astropsychologie

Metamorfózy transitujícího Saturna přes nativní Slunce
(Z poznámkového bloku astrologa)

Transit Saturna znamená, že Slunce se dostává pod vliv morfického pole (ve smyslu morfogenetické rezonance R. Sheldrakea), jemuž astrologie na základě zkušenosti věků přisuzuje určité archetypické rysy, vlastnosti a sklony.
Saturn, zobrazovaný někdy s kosou jako „pán žně“, přichází sklidit, co se urodilo.
Sudička Atropos se chystá přestřihnout nit životního příběhu.
Saturn prověří, co se ve způsobu života člověka osvědčilo, takže to může i nadále trvat, a co se naopak přežilo a musí proto skončit.
Saturn ztvaruje do definitivní podoby základní atributy příslušející symbolicky Slunci, a to je identita (Já) a styl (způsob, jakým se Já projevuje).
Saturn omezuje existující možnosti, zužuje výběr; psychicky: pocit úzkosti.
Saturn zpomaluje, ustaluje, zkracuje, přistřihuje (Prokrustovo lože), brzdí, zamezuje, zastavuje, ukončuje; tělesně: zástava srdce.
Saturn oprošťuje, ochuzuje, zjednodušuje a činí vše prostším a jednodušším.
Saturn je v náboženském ohledu provázen příkazem apoštola Pavla, podle něhož se Já má zmenšovat „zatímco Kristus v nás má růst“ (J 3,30).

(21. 11. 2017)
Transit Saturna 26° v konj. se Sluncem 26° a v konj. s Lunou 26° ve Střelci; v trigonu s transitem Urana 25° v konj. se Saturnem v Beranu.
Transit se odehrává v domě, kde je Slunce domicilní. Svůj pobyt však Slunce mění nejen v průběhu svého oběhu zvěrokruhem, ale také každým rokem podle soláru. Z něj můžeme vyčíst, v kterém domě je Slunce v období 2017-2018 vystaveno působení tvarujícího pole symbolizovaného transitem. V našem případě je to v 11. domě. Jedenáctý dům zvěrokruhu je místem, kde se rodí a obnovuje jedinečná lidská individualita.


Konstelace soláru 2017-2018:
Černá Luna-Lilita 6° Kozoroha, v konj. se Saturnem 29° Střelce, v konj. s Lunou 28 °, v konj. se Sluncem 26°, v konj. s Venuší 21°.



Jedenáctý dům si lze podle kristovského paradigmatu individuace představit jako Getsemanskou zahradu, v níž se tato „psychická alchymie“ odehrává:
Platí zde zásada: Ne, jak chci já, ale jak chceš Ty (Lk 22,42), jde tedy o překonání prométheovského titanismu.
Během tohoto procesu se Já vyděluje z lidské masy (z 10. domu obecného lidství): duše se cítí osamělá, je „smutná až k smrti“.
Je to okamžik, kdy si Já plně uvědomuje svůj lidský úděl:
„Que mon sort est amer!
Ah, sans amour s´en aller sur la mer!“
(„Jak hořký je můj úděl!
Ach, bez lásky se vydat na moře!“ (Théophile Gautier).

Ostatní svět jako by podřimoval, působí dojmem, že je somnambulní.