Psychologická astrologie, Astropsychologie

Pocit „Déjà vue“ vztahující se k místu, na němž jsem se právě nacházel, jsem měl podvakrát v životě.

Poprvé to bylo ve Vezelay, nedaleko překrásné gotické katedrály (do níž jsem se z nepochopitelných důvodů neodvážil podruhé vstoupit). To místo bylo pusté, nebylo na něm nic zvláštního, kromě nenápadné dřevěné tabulky, kterou jsem zprvu přehlédl. Měl jsem naprosto iracionální pocit, že jsem tam už jednou byl. Na tabulce stálo, že na tomto místě vyzýval sv. Bernard ke křižácké výpravě. (Bez komentáře.)



Takové dojmy či vize se obvykle spojují s dřívějšími životy. Domnívám se, že místo konkretistického výkladu lze nabídnout hypotézu opírající se o rezonanci určité konstelace s podobnými konstelacemi uloženými v kolektivním nevědomí, jež je svého druhu pamětí (dnes je módní hovořit v této souvislosti o indické akaši). To znamená, že lidé s výrazným postavením Neptuna (Neptun je svým způsobem „průdušný“ ve vztahu ke kolektivnímu nevědomí), zejména v aspektu na Lunu a Slunce, mohou být v tomto ohledu mimořádně citliví a vnímaví.



Co z těchto načrtnutých paralel vyplývá? Především to, že nás z okolního světa nejspíše zaujmou události a postavy, které svým charakterem odpovídají konstelacím v našem horoskopu. Jde o bezděčně působící afinitu, která svědčí o tom, že synchronicita není pouze záležitostí časové souběžnosti, jak by se z tohoto termínu mohlo zdát, nýbrž že jde o významovou příbuznost, jaká existuje mezi danými konstelacemi na jedné straně a životními situacemi a rolemi na druhé. Proto se mohou vyskytnout a odehrát v kterékoli příhodné době, v závislosti na společenských podmínkách. Konstelace planet v horoskopu stále trvají, ale jejich konkrétní dějinné variace se neustále proměňují. Úkolem každého „zrozence“, jak říkávali staří, je podílet se na jejich metamorfózách a pokoušet se pro ně najít co nejpříhodnější uplatnění. (Tak může i dnešní Mars v Rybách a ve 12. domě, žijící bezmála mnišským životem na okraji společnosti, bránit své přesvědčení před náporem „Turků“, a přitom se věnovat péči o duše těch, kteří putují do „Jeruzaléma“.)