Psychologická astrologie, Astropsychologie

„Pokořil mou sílu
a moje dny zkrátil.“ (Ž 102)

Melvilleova Bílá velryba je kromě encyklopedie velrybářství příběhem, který můžeme směle přiřadit k velkým biblickým příběhům, spojeným s takovými jmény, jako je Jób, Jonáš, Samson a Dalila a další.
Jób nakonec rezignoval, ačkoli nebyl patrně přesvědčen Hospodinovými argumenty, a prohlásil, že „hlásal, čemu nerozuměl“, a proto „odvolává a lituje všeho“, co předtím tvrdil. Jeho příběh však končí šťastně, neboť mu bylo navráceno vše, co mu předtím bylo tak krutě odňato. Kapitánu Achabovi však byl „odňata“ noha, aniž mu byla vrácena. Uzmul mu ji vorvaň, který se vyznačoval bílým zbarvením, a Achab byl prodchnut touhou se Moby Dickovi, jak byl vorvaň také nazýván, pomstít.
Tato soukromá pomsta však nabyla hlubšího významu, neboť Achab viděl svýma pomstychtivýma očima v Moby Dickovi biblického livjatána, mořskou obludu, o níž Izajáš praví, že
 
„Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým, pevným mečem livjatána, hada útočného, livjatána, hada svinutého.“ (Iz 27,1)
 
Právě obraz této obludy použil Hospodin, když chtěl Jóba ohromit svou tvůrčí potencí:
 
„Strach jde z jeho zubů.
Jeho hřbet je jako řady štítů…
Z nozder mu stoupá kouř…
Jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen
V jeho šíji dřímá síla,
Před ním se každý zkroušeně chvěje…
Když se zvedne, sami bohové se leknou…
Zkus na něho vložit ruku!“
 
Z toho, co bylo o livjatánovi řečeno, vyplývá, že jedině Hospodin, a nikdo jiný, dokáže – slovy žalmisty – „rozdrtit livjatánovi hlavu“ (Ž 74, 14). Bohorovný kapitán Achab však spatřuje ve vorvaňovi biblického livjatána a je hnán touhou se mu pomstít. Achab, píše Melville, „blouznivě přenesl pojem zla na nenáviděnou velrybu, a postavil se, všecek zmrzačen, proti ní.“
Aby mohl Melville vylíčit tento příběh o kapitánovi Achabovi a bílé velrybě, musel mít jako vypravěč podobné psychické založení jako kapitán Achab. Lze tedy předpokládat, že scénář onoho osudového příběhu, všechny dramatis personae a jejich představitelé se odrážejí v Melvilleově horoskopu.



Herman Melville, horoskop narození
Pramen: Astro-Databank
 
Když si položíme otázku, čemu odpovídá v astrologické symbolice noha, místo níž má kapitán Achab protézu zhotovenou z velrybí kosti, zjistíme, že v rámci tělesných korespondencí je to Uran (lýtko) a Neptun (chodidlo). Z psychického hlediska předznamenává tato konstelace horečnatou a nedočkavou (Uran) touhu po spáse (Neptun). Zranění této části těla může znamenat, že dotyčnému je v tom drastickým způsobem zabráněno.
Podíváme-li se do Melvilleova horoskopu, najdeme tam konjunkci zmíněných dvou planet, Urana a Neptuna, navíc v konjunkci s další planetou, Lunou. Zranění je citelné a nepřestává bolet, uvážíme-li, že Luna je mj. symbolem paměti.
Tento komplex tvořený třemi planetami, je v kvadrátu na Saturna v konjunkci s Plutem. Tato konstelace navozuje biblické konotace. Saturn, jenž byl tradičně pokládán za židovskou hvězdu“, představuje řád, v židovském prostředí pak Tóru-Zákon zahrnující 613 příkazů a zákazů. Zákon je nutné dodržovat, jinak to vzbudí hněv Hospodina. Pluto symbolizuje trestající boží moc:
 
„Opustí-li jeho synové můj zákon,
nebudou-li žít podle mých řádů,
budou-li má nařízení znesvěcovat,
nebudou-li dbát mých přikázání, metlou ztrestám jejich vzpouru
a ranami jejich provinění.“ (Ž 89, 31)
 
Konstelace představující Achabovo zranění (Uran, Neptun, Luna) se nachází v krajně antagonickém postavení (kvadratura) s majestátem Hospodinova Zákona.
Symbol zranění – Cheiron se nachází v konjunkci se Saturnem a Plutem. Hospodinův livjatán je sám zraněný (Bílá velryba nese na svém těle již několik zabodnutých harpun). Cheiron je rovněž v kvadratuře na stelium Uran, Neptun, Luna. Cheironovo nevyléčitelné zranění je zvlášť nápadné na Achabově protéze.
Lví Slunce žhne v lidském nitru – ve 4. domě. Uznává sice majestát Hospodinova Zákona (je v trigonu na Saturna s Plutem), ale zároveň je mu trnem v oku Achabovo zranění (je v půldruhém kvadrátu na Urana, Neptuna a Lunu).
Slunce je navíc v opozici na Jupitera ve Vodnáři v 10. domě, ve veřejné sféře: Melville vylíčil trýznivý zápas odehrávající se v jeho nitru ve svém románu.
Přítomen je rovněž harpunář Kvívég: Mars v opozici na Urana, Neptuna a Lunu.
Za fatální lze označit konjunkci Slunce s Černou Lunou-Lilitou. Lilita ve Lvu na sebe bere podobu biblické Dalily. Toto postavení předznamenává oběť „slunečního hrdiny“, jakým byl například Samson, jehož zradila Dalila, a tím byla příčinou jeho utrpení a smrti. Melville sám přinesl – alespoň zčásti - tuto oběť poté, co byl po úspěchu jeho novel z námořnického života zapomenut. Jeho příběh o nespravedlivě nařčeném a „obětovaném“ mladém námořníkovi byl třicet let po jeho smrti objeven v kufru, jejž vlastnila jeho vnučka. (O Černé Luně/Lilitě v konjunkci se Sluncem viz črtu Utrpení mladého Goetha.)
Zatímco Jób se poddává neúprosné moci, kapitán Achab je odhodlán se pustit do zápasu s obludou, jako by chtěl pomstít nejen své vlastní zranění, ale i utrpení, jež musel snášet Jób. Na začátku knihy Jób se říká, že Hospodin poskytl ďáblovi možnost Jóba trýznit a mučit, aby prověřil jeho věrnost Hospodinovi. (To však přece musel ve své vševědoucnosti vědět, namítá ve své Odpovědi Jóbovi Jung.) Na moři jako by Hospodin dovolil livjatánovi, aby Achabovi způsobil zranění, které již nelze napravit, tak jako tomu bylo v případě Jóba.
„Moby Dick,“ píše Melville, „se posléze stal vtělením neznámých hrůz z čehosi neviditelného.“  Starozákonní Jahve je podle Junga „pojetí Boha, které v sobě dosud zahrnuje neoddělené protiklady“, a proto je původcem dobra i zla. Proto mohou dobré a zlé stránky Jahveho splývat, jak je tomu zejména ve dnech „božího hněvu“ (dies irrae). Lze se oprávněně domnívat, že kapitán Achab ve své „neuhasitelné zášti“ ztotožnil livjatána s temnou stránkou Jahveho, a tak se jeho boj s vorvaněm proměnil v zápas s Bohem-livjatánem, který mu znemožnil dosažení spásy, jak po ní toužil, a způsobil mu nevyléčitelné zranění. To je ovšem zápas, v němž člověk čelí smrtelnému nebezpečí, jako tomu bylo v případě Jákoba zápasícího s Hospodinem. Jákob se mu však nehodlal mstít, nýbrž chtěl se mu pouze vzepřít a vynutit si „požehnání“. Kapitán Achab hyne a spolu s ním celá posádka jeho lodi. Jediný, kdo se zachrání je Izmael, vypravěč příběhu.