Psychologická astrologie, Astropsychologie

/Z dopisu/

Nejzajímavější vysvětlení současné pandemie nabízí fenomenologie, a to s pomocí astrologie (berte, nebo nechte být, a spokojte se s počty virů, nakažených a mrtvých). Pokračující kosmogeneze („creatio continua“ sv. Augustina) se šíří nejen přenášením, ale i prostřednictvím Sheldrakeových „morfogenetických polí“, a to nepřímo, na způsob rezonance (podívejte se na jeho Teorii morfické rezonance). „Tvarujícím polím“ vtiskuje ráz vždy dominantní konstelace pomalých planet. Působení dominantních konstelací není vymezeno obvyklými orbity, nýbrž ty trvají a doznívají vždy až do výskytu nových významných konfigurací. Z hlediska „zvukového modu stvoření“ to lze přirovnat k „basso continuo“, které zaznívá během celé hudební skladby.
      V našem případě je touto dominantní konstelací konjunkce Pluta a Saturna.
      Pluto reprezentuje autentický průběh kosmogeneze, Saturn její řádné tvary. To, co se deformovalo, se má nyní odstranit nebo proměnit, řádné tvary se dotvoří. Nemoc je pokusem lidského organismus obnovit zdraví na úrovni, která přísluší dosažené fázi individuace u každého člověka. Předpokládá to proměnu, při níž se odstraňuje to, čemu alchymisté říkali superfluitates a měli tím na mysli vše přežilé a zbytečné. Týká se to především resentimentů všeho druhu a jde o nápravu toho, co jsme pokazili a co jsme opomněli udělat („opere et omissione“).
      Očkování proti covidu paradoxně otevírá cestu k této „očistné lázni“, a to tím, že sice vytváří obranné látky proti viru, ale při tom ruší dosavadní imunitu, tj. status quo ve smyslu dosavadního způsobu života, a umožňuje, aby si člověk vytvořil novou imunitu a nemusel během své proměny zemřít, což hrozí spíše neočkovaným než očkovaným.
      Požadavek revize a proměny je v závislosti na vážnosti individuálních nemocí u každého člověka neúprosný.
      Mezi adepty převažuje dospělá populace. Děti zatím prodělávají své dětské nemoci a senioři mohou mít stabilnější imunitu, díky tomu, že již prodělali nemoci podobného druhu, takže mají více obranných látek.
      Pro nynější krizi je symptomatické, že se nikdo neptá na VÝZNAM toho, co s sebou přináší pandemie. Je vskutku obtížné vyznat se v nastalém materialistickém a pozitivistické zmatku, zvláště když církev, která se měla probudit ze somnambulního spánku jako první, naprosto selhala („Já usmrcuji i obživuji, zraňuji i uzdravuji“, Deut 32).
      Pandemii lze přirovnat k nazrálému dějinnému okamžiku, jemuž Řekové říkali „kairos“, kdy se ukazuje, do jaké míry jsme se jako pospolitost i jako jedinci dostali do rozporu s pokračující kosmogenezí. Covid-19 je zřejmě pouze nástrojem určeným k narušení dosavadní imunity. To, s čím každý jedinec zápasí, jsou jeho vlastní nedoléčené, skryté a latentní nemoci, případně dluhy, které mu časem narostly jako důsledek zanedbávání péče o svou duši. Paracelsus označoval nemoc za „očistec“, jaký člověk prodělává ještě během svého pozemského života („Mea culpa, mea culpa…“).
      Naznačená „prověrka“ zdraví a celkového způsobu života se týká všech lidí bez rozdílu – neočkovaných jako očkovaných, stejně jako těch, kteří nemoc prodělali a především těch, kteří nemoci podlehli. Ukázalo se, že očkovaní mají menší riziko, že nemoci podlehnou, než neočkovaní. Šířit virus a trpět zdravotními potížemi mohou ovšem jak ti, tak i oni.
      Pandemie se šíří jak exogenním přenášením, tak i endogenně, na způsob Sheldrakeových „morfogenetických polí“ (prudký nárůst infekce evidentně neodpovídá žádné zvýšené imigraci obyvatel), které jsou s to evokovat viry v lidském organismu, mutovat je a proměnit je ve viry zdraví škodlivé. Stále další a další mutace viru svědčí o tom, že proces nápravy není dosud u konce.
      Přitom nejde pouze o imunitu tělesnou, ale také, a možná především, o imunitu duševní a o celkový způsob života a myšlení („metanoia“). Cílem je překonat radikálně dosavadní úroveň imunity a přivést ji na vyšší vývojový stupeň, v souladu s inherentními záměry kosmogeneze.

Jako bych už předem slyšel Vaše námitky proti této mýtopoetické explikaci. Ano, kolem pandemie si užíváme nepředstavitelného názorového zmatku. Svědčí to o tom, že dnešní „jednooký“ člověk ztratil osobní vztah k vesmírnému dění, k Přírodě, k druhým lidem a nakonec i k sobě samému, a proto již není chopen si uvědomit, před čím ho současná pandemie varuje a k čemu ho vyzývá.
      Vale!