Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Psychologická astrologie, Astropsychologie
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Z ASTROLOGICKÉHO ZÁPISNÍKU 2022
- Z ASTROLOGICKÉHO ZÁPISNÍKU 2022 (10-13)
- Několik poznámek na okraj horoskopu V. V. Putina (14)
- Z ASTROLOGICKÉHO ZÁPISNÍKU 2022 (15-21)
Příležitostná črta z roku 2022 je otištěna se souhlasem autora © Rudolfa Starého.
Text je určen pouze pro studijní účely a bez souhlasu jej nelze jinde přetiskovat.
Z ASTROLOGICKÉHO ZÁPISNÍKU 2022...
10
Při Velkém třesku, nebo jinak řečeno, při Velkém výdechu, se Stvoření realizovalo současně ve čtyřech modalitách, které odpovídají čtyřem základním živlům:
tvarovém (Tvar/země),
zvukovém (Zvuk/voda),
slovním (Slovo/vzduch) a
barevném (Barva/oheň).
Z hlediska TVAROVÉHO modu stvoření se kosmologie jeví jako morfologie (tvarosloví) veškerého života, a to na makrokosmické i na mikrokosmické úrovni.
V prvotní podobě mohl člověk pozorovat tyto tvary na obloze, a to jako obrazce, které vytvářejí planety a další relevantní body geocentrického systému: konjunkce, opozice, trigon, kvadratura, kvinkunx.
Tyto základní tvary dále tvoří velký trigon, T-kříž, velkou kvadraturu, velký sextil, tvar draka, figuru YOD atd.
Tvary horoskopu jakožto monády:
Ranec (stelium), mísa, vědro, resp. držadlo vědra, rozptyl, houpačka a další varianty.
Podle zásady časoprostorové korespondence se tyto tvary promítají do individuálního horoskopu a podle nich se na základě analogie tvaruje i scénář lidského příběhu, který je vrozený a ve smyslu trvalosti osudový. Jeho průběh závisí na tom, jak se člověku podaří jej rozvinout a uplatnit vrozené vlohy a sklony, a jak dokáže řešit problémy, jež jsou s nimi spojeny.
Alfred Tomatis, Naslouchat univerzu
(Excerpta)
Je velmi pravděpodobné, že nejzjevnějším, protože nejslyšitelnějším modem jsoucího byl na počátku Velkého výdechu ZVUK (voda), a to zároveň se Slovem (vzduch), Tvarem (země) a Barvou: světlo-tma (oheň).
Alfred Tomatis byl předním znalcem lidského sluchového ústrojí, ale zároveň i jasnozřivým filosofem goethovského ražení. Položil si otázku, jaký význam má sluch v životě člověka a v čem spočívá rozdíl mezi „slyšet“ a „naslouchat“.
Jeho kosmologické úvahy mají zásadní význam, zejména z hlediska vzájemného souznění makrokosmu a mikrokosmu.
Tomatis píše:
„Všechno je zvuk.“
Mohli bychom pouze dodat: z hlediska zvukového modu kosmogeneze.
„Stvoření nemůže být nic jiného než děj vyvolaný zvukem, který se šíří prostorem a formuje jej…“
A pokračuje:
Člověk je buď schopen naslouchat formujícímu zvuku, který zní vesmírem od samého počátku, nebo je vůči němu hluchý a ocitá se tak mimo pokračující proces Stvoření.
Tomatis je přesvědčen, že lidská existence se utváří podle „preexistentního řádu“, který obsahuje od samého počátku „Prazvuk – prvotní zdroj energií uvolněných v okamžiku „velkého třesku“.
Tomatis to výslovně neříká, ale je zřejmě přesvědčen, že Prazvuk, který provází a spoluutváří kosmogenezi, je melodií, není tedy amorfní nebo nahodilou kakofonií. Tou se stává v časoprostoru v důsledku deformujících zásahů člověka.
Podobně i Jung hovoří o „předvědomé duši“, resp. „preformované duši“:
„existuje apriori veškeré lidské činnosti, a tou je vrozená, a tedy předvědomá a nevědomá individuální struktura psýchy“ (Psychologické aspekty archetypu Matky).
Stručně řečeno, kosmogeneze utváří lidskou psýchu tak, aby byla s to jí naslouchat a dále ji šířit. Být „přijímačem i vysílačem“.
Kdyby lidské oko nebylo zformováno podle „obrazu a podobnosti“ slunce, nedokázalo by slunce vůbec spatřit, říká Goethe.
Do říše potencialit (platonského světa idejí, archetypů a pravzorů) patří podle Tomatise sonický (neslyšný) zvuk, který se v časoprostoru projevuje jako sonorní (slyšitelný) zvuk.
Důležitý je zdůraznění asymetrie zvuku jako podmínky jeho dynamiky.
Následující vlny zvukových monád vždy zazní (výdech), aby se vrátila zpět ke svému počátku (nádech). Proto i zvuk rotuje. Lze v tom spatřovat prvotní schéma novoplatonského pojetí světa (prohodos-epistrofe). Lidská existence obdobně rotuje od vzepětí k vyčerpání energie a k opětovnému vzepětí. Je od počátku (arche) cyklická. Názorný obraz poskytuje zvěrokruh a cyklický pohyb planet, především Slunce, kolem středu monády.
„Vibrace… utváří a formuje všechny věci, jež zároveň aktivuje a oživuje. To však nemůže dělat jinak než pomocí překážek, které si sama staví: je nutné, aby se střetla s odporem hmoty, již vytvořila podle svých potřeb“.
„Člověk žije v akustické lázni.“
Tomatisova „akustická lázeň“ je nápadně podobná Sheldrakeovým „morfogenetickým polím“, v jejichž siločárách se utváří lidský život, aniž si je člověk uvědomuje.
„Svět se děje na způsob hudby, byť pouze výjimečná citlivost takového Mozarta vskutku dosáhla toho, že se napojila na sonický svět…“
Podobně jako Paracelsus uznával dva „firmamenty“, jeden nebeský a druhý tělesný, definuje Tomatis dvě zvukové modality – první působí zvenčí jako kosmická symfonie, druhá vzniká její ozvěnou v lidském těle.
„Neexistuje žádný posvátný zvuk sám o sobě, ale o gregoriánském zpěvu můžeme říci, že nejlépe připravuje duši na otevření se Bohu.“
Tomatisovo pojetí řecké „aletheia“:
„Vhledy do reality světa jsou umožněny pouze v několika málo světlých okamžicích, a to se navíc týká vhledů útržkovitých…“
„Údělem člověka je být naslouchající bytostí…
“ Jeho úkolem je „navázat dialog s vesmírem“ a dosáhnout ve vztahu k němu „rezonance“.
„Zatímco v helénském duchu se pojem Jednoho objevuje jako plod hlubokého deduktivního zamyšlení, v židovském myšlení se Bůh prosazuje jako absolutní realita.“
Tomatis vyslovuje domněnku, že člověk vnímá svět podle svého individuálního založení. Každý má „svůj vlastní percepční systém.“
Kdo jej chce nahlédnout alespoň v prvotním schématu, nabízí se mu zvěrokruh. Člověk vnímá svět skrze své konstelace (komplexy) a skrze ně je vysílá (tvůrčím způsobem je reprodukuje) do okolního světa.
Podle Tomatise totéž slovo vyvolá svou vibrací u každého člověka odlišnou reakci jako důsledek odlišného psychického založení.
Tomatis dochází k pesimistickému závěru:
„Všechno v tomto světě naslouchá – kromě člověka. To není vtip ani paradox, ale spíše postřeh podložený profesním životem zasvěceným tomuto problému.“
Jde tedy o to, aby se člověk naučil naslouchat vesmírné symfonii, která zaznívá zpočátku pouze sonicky v průběhu pokračujícího stvoření světa. Neexistuje žádný posvátný zvuk o sobě, ale je možné naslouchat jeho projevům v nesčetných sonorních proměnách. Jednoduše řečeno, jde o souznění s touto vesmírnou symfonií.
Podobně Jung spatřoval svůj úkol v tom, aby naučil člověka vnímat Posvátno, jednak ve vnějších obrazech, jednak ve vnitřních obrazech, které dřímají v jeho duši. Jde o souvztažnost vnějších a vnitřních obrazů Posvátna. Proto je nezbytné „naučit člověka umění vidět“, říká Jung (v Úvodu do nábožensko-psychologické problematiky alchymie).
Naděje spočívá podle Tomatise v tom, že se člověk stane tím, kým se stát má, totiž „odleskem vesmíru“, a to tak, že se s důvěrou odevzdá při naslouchání vesmírné symfonie. Jedině v tom spočívá podle jeho přesvědčení svoboda, jakou člověk dostává darem díky této odevzdanosti.
Považujeme za naprosto samozřejmé, že máme ve svém bytě neslyšné (sonické) signály pro své mobily, počítače a televizní kanály. Není nijak obtížné si představit, že stejně tak tam stále znějí signály z prvotního Velkého třesku, poté, co Hospodin řekl: „Budiž!“
Podle Alfreda Tomatise je každý člověk jedinečným nástrojem, který reaguje podle svého uzpůsobení na vesmírné signály, a to buď neslyšně (sonicky), nebo slyšitelně (sonority). Tyto signály ho vlastně původně utvořily a dále ho utvářejí. Je na něm, jak je zachytí a zpracuje, zda se z nich zrodí melodie, nebo kakofonie.
Člověk jako jedinečný hudební nástroj je patrný z jeho horoskopu: 12 tónů a půltónů = 12 znamení zvěrokruhu. Transity a aspekty pomalých planet vyznačují základní tóninu, která zní dlouhodobě a u každého člověka zaznívá na jeho jedinečný způsob.
Transit Neptuna v konjunkci s Martem
Vliv transitující planety Neptuna na Marta
Ochablost
Pocit ztracenosti a rozháranosti.
Neobyčejně bohatá, nezvládnutelná představivost.
Reakce nativní planety Marta na transitujícího Neptuna
Tendence trvat na své identitě a na zažitém denním režimu.
Rozhodným způsobem rozlišovat mezi jednotlivými fenomény v kaleidoskopickém přívalu obrazů a symbolů, vycházet jim vědomě vstříc.
Odvážně se otevřít makrokosmickým a náboženským tématům.
Odříkat se alkoholu.
Téma
„Rozpuštěný a vypuštěný.“
Sen
Ocitám se jen tak nalehko ve vlaku jedoucím z Prahy. Zjišťuji, že nemám doklady ani peníze. V zoufalství vystoupím na příští stanici. Cítím se zcela ztracený a bezmocný. Vtom se objevuje moje přítelkyně, a já pocítím úlevu, protože mi bude moci půjčit peníze, abych se mohl vrátit do Prahy. Na nádraží potkám jejího manžela. To mě uvrhne do ještě většího zmatku a nejistoty. Procitám.
Podle Reinholda Ebertina, Kombinace planetárních vlivů (70. Léta)
R. Ebertin označuje jako „princip“ dané konstelace „podrážděnost a slabost“.
Rozlišuje čtverou korespondenci: psychologickou, biologickou a sociologickou.
Z jednotlivých příznaků, které uvádí, si můžeme vybrat ty, které si dodnes podržely význam, a obohatit jimi vlastní zkušenost:
Možnost sebepoškozování ve formě zneužívání návykových látek.
Nedostatek životní energie nebo její zneužívání.
Svalové ochrnutí.
Infekce a náchylnost k onemocnění.
Záněty.
Pluto jako astrologické „imago Dei“
Astrologie nutně potřebuje symbol pro „imago Dei“, zejména poté, co theologie a filosofie v tomto ohledu selhaly a nejsou s to vysvětlit, pod jakou vládou se ve světě dějí hrůzy, jaké můžeme dnes pozorovat „on-line“, a není už možné před nimi uhýbat pohledem. Soudobý světový názor zdegeneroval a s žádnými hrůzami (theologicky: s Ďáblem) nepočítá, takže nemá ani tušení, co se ve světě děje.
Za této situace se nabízí jako symbol nejvyšší „nebeské moci“ (Goethe) Pluto. Původně řecký bůh podsvětí odráží v zrcadle zkušeností řeckého, římského, židovského a křesťanského člověka nové atributy. Na tom lze založit hypotézu, o niž se v tomto textu pokouším.
V rámci astrologické symboliky lze Pluto označit za dominantní faktor lidské psychické struktury, skrze niž působí fyzikální síly: gravitace, elektromagnetická pole, malá a velká jaderná síla; a zároveň síly ontologické, na nichž závisí lidská existence.
Pluto je vládcem znamení Štíra, jehož základními rysy jsou: Zrození, Smrt, Proměna. To z něj činí symbol nejmocnějšího vesmírného ontologického faktoru, nejvyššího vládce vesmíru tradičně označovaného slovem „Bůh“.
Jahve: „Já usmrcuji i obživuji, zraňuji i uzdravuji.“ (Deut 32)
„Já nechávám vzcházet světlo i tmu.“ (Iz 45)
Ježíš: „Já jsem alfa i omega.“ (Zjev 1,8)
„Byl jsem mrtev, a hle, jsem živ na věky věků a v rukou mám klíče od Smrti a od Podsvětí.“ (Zj. 1,18)
V rámci tělesných korespondencí odpovídá Pluto té části těla, v níž dochází ke zrodu nového života a odkud odchází to, co je nepotřebné. Je to místo, kde se život a smrt manifestují tělesným způsobem.
Nejnázornějším obrazem plutonské proměny je trojí proměna: housenka-kukla-motýl (tomu odpovídá velikonoční triduum).
Z hlediska astrologické symboliky lze nárokovanou vyvolenost židovského národa uvést do souvislosti s dominantním postavením Pluta (v konjunkci se Saturnem) v psychické struktuře židovského národa, na rozdíl od ostatních pospolitostí (Jupiter u Řeků, Luna u muslimů, Hermes jako dominantní faktor české mentality, Pluto/Neptun jako spasitelský syndrom ruského samoděržaví a jako syndrom vládnoucí nadřazené rasy v ideologii německých nacistů).
K nejvýznamnějším rysům astrologického symbolu Pluta patří především tyto:
a/ Starozákonní Jahve je monistický Bůh: „V jednoho Boha věřiti budeš!“ Jeho dvojaká povaha (milosrdný/krutý) zůstává skrytá, a přesto se projevuje: Oddělení horních a dolních vod při stvoření neoznačí Hospodin jako „dobré“, protože to znamená rozštěp dosud jednotného světa: svět může existovat jen jako protikladná dualita, jinak zůstává nezjevný a nehybný; Had v ráji jako primordiální podoba Ďábla; Kain jako prototyp vraha, kterého Jahve bere pod svou ochranu; Potopa jako první holocaust za neposlušnost vyvoleného národa: Jahve zničí původní Stvoření, ale umožní jeho znovuzrození.
b/ Autoři Bible se pokoušejí udržet jednolitý charakter Jahveho, proto vinu za rozpolcení vesmíru na Nebe a Zemi a za vyhnání z ráje dávají Adamovi a především Evě, která podlehla Hadovi, jenž jí slíbil, že budou schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem. Nevěrohodnost této výmluvy je patrná například z toho, že o několik generací později chválí Jahve Šalomouna za to, že si od něj nevyžádal vysoký věk nebo bohatství, ale schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, aby mohl spravedlivě vládnout zemi. Zvlášť drasticky se snaha autorů Bible o zachování monismu, a tedy monoteismu, projeví v případě Joba, kterého Jahve – zcela vědomě a cynicky – propůjčí Ďáblovi, aby Joba trýznil, ačkoli musel jako vševědoucí vědět, že Job je spravedlivý a bohabojný muž.
c/ Výsledkem rozštěpu ambivalentního „obrazu božího“, který se na počátku našeho věku manifestoval v protikladu mezi Kristem a Antikristem, je dvoutisíciletá evropská kultura a civilizace. Je otázka, zda dnešní evropský člověk dokáže tento kulturní projekt dále rozvíjet, když opouští základy, na nichž křesťanská Evropa vznikla, a když pod heslem nebinarity regreduje na úroveň starozákonního monismu a buddhismu.
d/ Symbol Pluta však nadále zůstává jednolitý. Znamená to, že představuje jak světlo, tak i temnotu, jak život, tak i smrt, jak milosrdenství, tak i krutost. Lapidárně řečeno, jde o nespojitou Jednotu. Dvojdomovství tohoto symbolu si lze představit jako „betlémskou hvězdu“, a tedy jako konjunkci Jupitera a Saturna: první představuje dobro, druhé zlo. Tento význam přetrval až do děsivé excitace Zla ve 20. století, která uvedla na scénu archaickou bohyni, babylonskou divoženku Lilitu. Další archaickou náhražkou, tentokrát z řecké mytologie, se stal Cheiron jako „zraněný lékař“ a jako symbol nenaplněné touhy po vyléčení a po spáse.
e/ Z toho vyplývá, že grafickým znázorněním Pluta by mohl být kruh, jehož jedna polovina znamená světlo, druhá temnotu. V tomto ohledu se podobá čínskému symbolu TAO. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že optimální kombinace I-Ťingu (vyrovnaná přítomnost Yod a Jin) ukazuje „bodovou“ přítomnost světla v temnotě a temnoty ve světle. Tento rozdíl možná naznačuje jistý pokrok v kosmologickém vývoji.
Svět se děje v proměnách světla a temnoty.
Starozákonní způsob obnovy světla spočíval v projekci temnoty na obětní zvíře, které je vyhnáno do pouště, aby tam zahynulo a s ním i všechny kolektivní hříchy. V tomto vzorci chování se skrývá nebezpečná metamorfóza holocaustu, kdy obětním národem se může stát národ, jehož psychickou dominantou je dvojjediný Pluto, který zahrnuje jak lásku, tak i nenávist, a ta se může zvrátit v sebenenávist.
Novozákonní obnova světa probíhá liturgicky o Velikonocích: Ježíš na sebe bere veškerou temnotu světa, umírá na kříži a třetího dne vstává z mrtvých. Světlo vítězí a nový cyklus kosmogeneze může začít.
f/ Astrologické Pluto jako symbol není zdrojem světla a temnoty, je „ohniskem energie“ (Jung), dominantním archetypem ve struktuře lidské psýchy, skrze niž působí síly stále probíhajícího procesu stvoření, a to jako Zrození-Smrt-Proměna, na rozdíl od ostatních „ohnisek energie“ – tvarujícího Saturna, koncipujícího Jupitera, činorodého Marta, sbližující Venuše a dalších symbolů vesmírných sil.
g/ Skrze naznačenou strukturu lidské psýchy, kterou můžeme přirovnat ke krystalické mřížce (Jung) a považovat ji za scénář životního příběhu a za prisma, skrze něž vidíme svět, působí vesmírné síly, jež lidská duše vnímá jako božské, tj. člověku nadřazené a věčné v porovnání s pomíjivostí lidského života. To znamená, že každý člověk se na své vnitřní cestě musí vyrovnat s tímto prvotním filosoficko-náboženským problémem. Jde o to, jaký obraz čili jaké „imago Dei“, si o této kosmogenetické síle utvoří a zda se jí prométheovsky vzepře („Nenávidím všechny bohy,“ volá Aischylův Prométheus), nebo zda se na ni spolehne (ve smyslu řec. pistis) a svůj život potom utváří v souladu s ní. (Klást si otázku, zda Bůh existuje, nebo ne, je z tohoto hlediska irelevantní.)
h/ Je smysluplné předpokládat, že pokračující kosmogeneze probíhá podle určitého inherentního záměru, který lze sledovat na vztahu mezi makrokosmem a mikrokosmem. Jestliže dojde k narušení vzájemného souladu (korespondence) mezi nimi, má to negativní důsledky na život na Zemi. Paracelsus založil na této hypotéze celé své léčitelské umění, lze ji však vztáhnout na veškerý život na této planetě.
Určující konstelací při vzniku pandemie byla konjunkce Pluta a Saturna, kterou lze považovat za symbolické vyjádření starozákonního Jahveho a jeho Zákona, počínaje Mojžíšovým Desaterem a zákazy a příkazy, jimiž se má řídit člověk. (Viz esej K fenomenologii současné pandemie, Starožitnosti II.) V tomto smyslu se symbol Pluta jeví jako kritérium autenticity, tj. smysluplného a zdravého života na Zemi.
Kosmogeneze v židovsko-křesťanském pojetí probíhá podle záměru vyjádřeného slovy „podle obrazu a podobenství“. Jakmile se stvoření přestane podobat svému předznačenému obrazu, dochází k deformaci životních procesů. Z theologického hlediska jde v současné době především o nedodržování desátého přikázání Mojžíšova Desatera, vztahujícího se k projevům nenasytnosti, hamižnosti, obžerství, bezmeznosti a vůbec všech forem nadužívání, kdy se lidská svoboda stává svévolí a kosmický řád se mění v neřád. Řečtí filosofové razili v této souvislosti heslo „Ničeho příliš!“ Jinak mizí uměřenost a spolu s ní i rozvážnost (sofrosyne).
Není náhodou, že pandemie má svůj původ v Číně, která se dostala do rozporu s Konfuciovým pojetím souladu mezi „nebeským řádem“ a způsobem života: na jedné straně totalitní režim, na druhé liberální, kapitalistický způsob hospodaření.
14
Několik poznámek na okraj horoskopu V. V. Putina
„Povaha je člověku osudem.“
/Herakleitos/
Pustošivý vliv Ducha doby na myšlení dnešních lidí se mimo jiné projevuje v tom, že již nejsou schopni chápat to, „co ve změně trvá“ (Goethe), a to jako pravzor všech věcí, bez ohledu na množství jejich metamorfóz. Horoskop V. V. Putina je příkladem toho, jak vrozené, a tedy implicitní (skryté) povahové vlastnosti se za určitých podmínek projeví navenek jako explicitní (zjevné).
V. Putin (Kor. C. Weiss)
7. 10. 1952, 16:10, 13:10 GT
Petrohrad
Koch
Pramen: Astrologie heute
a/
Tvar horoskopu
Lokomotiva (the Locomotive Type) je tvar horoskopu, kdy se všechny planety vyskytují v rozmezí dvou trigonů zvěrokruhu, případně se hovoří o horoskopu „s prázdným trigonem“. Je opakem tvaru horoskopu označovaného jako Ranec („bundle“), kdy se všechny planety nacházejí v rozmezí pouze jednoho trigonu.
M. E. Jones uvádí ve svém pojednání o této problematice (The Guide to Horoscope Interpretation), že tvar Lokomotivy implikuje tendenci ujmout se řešení nějakého závažného sociálního nebo intelektuálního úkolu;
je provázen úpornou snahou o sebeprosazení;
vyznačuje se tím, že člověk s horoskopem tohoto tvaru je ovlivňován spíše vnějšími faktory než vnitřními pohnutkami.
Jako názorné příklady tohoto typu uvádí Jones Izáka Newtona, Georga Washingtona a Henryho Forda.
Za „lokomotivu“ v užším smyslu slova lze označit vůdčí planetu, která se pohybuje ve směru hodinových ručiček. V případě Putinova horoskopu je to Jupiter. Toto postavení Jupitera ukazuje na výraznou hnací a expandující sílu. Jupiter je však retrográdní, a to znamená, že pohyb, místo aby směřoval kupředu, směřuje nazpět. Jako ve všech takových případech, i zde se nabízejí dvě možnosti. Podle Jonese se dotyčný může obrátit do svého nitra, aby tam přehodnotil svou dosavadní životní dráhu, nebo se pokusí vrátit do minulosti a otočit tak pověstné kolo dějin nazpátek. Resentimenty nynějších vládců Ruska tak mohly nalézt v Putinovi vhodného kandidáta pro nápravu toho, co on sám označil za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“. Již z tvaru Putinova horoskopu je patrné, že zde došlo k souznění jeho povahového založení a regresivních tendencí nových držitelů moci v Rusku.
b/
Součástí tvarů horoskopu označovaných jako Ranec nebo Lokomotiva je někdy stelium planet, v našem případě je to konjunkce Slunce, Merkura, Neptuna a Saturna. Vědomé a kognitivní Já (Slunce a Merkur) se nachází v sevření dvou planet, jejichž protikladné působení jsme měli možnost pozorovat před několika lety při jejich konjunkci, kdy „saturnské“ hranice států prorážela „neptunská“ přílivová vlna emigrantů. Individuální Já v takovém případě váhá mezi pokušením nechat se unášet proudem, ale naráží při tom na překážky, které mu klade do cesty Saturn. Z hlediska tzv. dignity planet, tj. z hlediska jejich závažnosti v jednotlivých znameních zvěrokruhu, je Slunce ve znamení Vah „v pádu“, to znamená, že jeho působení je zde oslabeno a může být jedním z příčin nejisté identity.
Ve znamení Vah, kde se toto stelium nachází, může být takové kolísání mezi dvěma možnostmi zvlášť výrazné, což propůjčuje presidentu Putinovi jisté diplomatické schopnosti při řešení vnitřních i mezinárodních problémů. U mnoha diplomatů a politiků to vyvolalo mylný dojem o jeho schopnosti volit spíše kompromisní řešení než přímý konflikt.
c/
Za dominantní konstelaci v Putinově horoskopu lze považovat Pluto v konjunkci s Černou Lunou/Lilitou, s jižním Lunárním uzlem (Dračím ocasem) a v trigonu s Martem ve Střelci. Důvodem k této domněnce je význam, jaký je možné přisuzovat planetě Plutu, zejména po hrůzných zkušenostech, jež v minulém století provázely dvě světové války v Evropě i ve světě.
Epifánie Pluta ve 20. století směřují podle mého názoru k závěru, že Pluto je třeba považovat za symbol nejvýznamnějšího faktoru zvěrokruhu, který odpovídá tradičnímu „obrazu božímu“. To znamená, že představuje hlavní božské atributy:
Je Stvořitele nebe i země, „všeho viditelného i neviditelného“ (na zemi nosí řecký Hádes-Pluto neviditelnou přilbu).
Je svrchovaným a nejmocnějším vládcem vesmíru, který je zdrojem života i smrti a „musí před ním pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí“.
Stručně řečeno, astrologický symbol Pluta lze při první aproximaci považovat za modifikovaný obraz řeckého Háda, alexandrijského Serapida a židovského Jahveho.
V individuálním horoskopu představuje Pluto nejvýznamnější predispozici lidské psýchy přijímat a uskutečňovat podle svých možností a schopností vlastnosti, sklony a chování v rámci pokračujícího procesu stvoření. Každý člověk je postaven před úkol zvládnout v rámci svého „Jákobova zápasu“ působení protikladných principů: život - smrt, světlo - tma, dobro – zlo, a to ve vztahu ke svrchovanému symbolu Stvořitele. (Já, Hospodin, praví se v Deut. 32, „usmrcuji i obživuji, zraňuji i uzdravuji.“)
Nezvládnuté vesmírné síly plutonského typu působící skrze lidskou duši mají velmi vážné důsledky jak v individuálním, tak i ve veřejném životě. Jen namátkou:
Narušený vztah mezi makrokosmem a mikrokosmem.
Vývojové deformace organické i dějinné.
Totalitní moc, nepřipouštějící opozici a usilující o převahu nad vším a nad všemi.
Redukce Hodnoty pouze na moc a bohatství.
Deformace přirozené bipolarity lidské existence (muž – žena).
Nihilistické tendence (theologicky Ďábel).
V případě Putinova horoskopu je Pluto v trigonu s Martem, tradičním vládcem Štíra, což Plutu propůjčuje mimořádnou útočnou sílu.
Součástí této konstelace je Černá Luna/Lilita. Ve vší stručnosti lze říct, že zatímco Bílá Luna je symbolem rození, růstu a rozkvětu, Černá Luna je jejím pravým opakem, a tedy symbolem zániku, chřadnutí a zmaru. V babylonské a židovské mytologii se tento druh vesmírné ničivé energie objevuje v postavě Lility, lunární démonky, která usiluje o zničení všeho, co vzniká, a maří tvůrčí projevy sluneční, zejména mužské energie. Je třeba se obávat, že spojení Pluta a Černé Luny/Lility v trigonu s Martem představuje mimořádně silnou psychickou dispozici uplatnit tuto energii k prosazení převahy, a to jak v osobním životě, tak i ve vztahu mezi státy. V případě, kdy dotyčný zaujímá vedoucí postavení ve společenské hierarchii totalitního režimu, může podlehnout pokušení ji použít při prosazování nadvlády nad ostatním světem.
d/
Konstelace Pluto, Černá Luna/Lilita, v trigonu s Martem, se nachází na Jižním Lunárním uzlu (na Dračím ocase).
Linie směřující od jižního Lunárního uzlu (Dračího ocasu) k severnímu Lunárnímu uzlu (Dračí hlavě) vyznačuje vývoj od nižších forem života k jeho vyspělejším formám, od archaického člověka k člověku modernímu. Planeta v tomto postavení vyznačuje sklon chovat se primordiálním způsobem, bez jakýchkoli ohledů, jako by se tato síla probudila ze spánku v jeskyni a projevovala se zcela nepřiměřeně reálným podmínkám. Svou archaičností připomíná draka – ještěra, z mýtické minulosti. Z tohoto obrazného hlediska si lze představit konstelaci Pluta v konjunkci s Lilitou a v trigonu na Marta na jižním Lunárním uzlu (Dračím ocase) ve znamení Lva jako Minotaura se lví hlavou, který vylézá z podsvětní jeskyně a má sklon chovat se jako ještěr před mnoha miliony let. Tomu by v religiózní galerii odpovídal obraz Behemota nebo Leviatana jako archaického „imago Dei“.
Zkušenosti s touto konstelací ukazují, že má-li Behemot opustit jeskyni a uplatnit svou ničivou převahu, musí být k tomu vyprovokován, což má v astrologické symbolice podobu transitující planety. V případě Putinova horoskopu to byla opozice transitujícího Saturna (hranice, právo, sankce) a sextil transitující Lility na postavení Pluta s Lilitou. Behemota vyprovokuje zjevný protivník. Akce, která se připravovala více než rok, potřebovala zřejmě „zážeh“ v podobě uvedených transitů. Putinova reakce byla v tomto případě jasná: Kašlu na vaše sankce – na vašeho Saturna v opozici! Transitující Lilita v sextilu jako by jen ještě více zdůraznila svou touhu být za všech okolností „nahoře“: Jádrem Putinovy psychologie a jeho vůdčím motivem je získat převahu nad svým okolím (Putin byl presidentem světové organizace juda). Připomeňme si, že A. Adler označoval snahu o získání převahy za kompenzaci pocitu méněcennosti.
Astrologický symbol Pluta ve smyslu „obrazu Božího“ lze považovat za dobově modifikovaný obraz takových bohů, jako byl řecký Hades-Pluton, starozákonní Jahve nebo Serapidus, jehož socha, se čtyřhlavým psem Kerberem jako strážcem podsvětí u nohou, trůnila ještě na počátku našeho letopočtu v alexandrijském chrámu. Novověké evropské myšlení se dopouští tragického omylu, když se domnívá, že poté, co Serapidus zmizel po silném zemětřesení v moři a s ním i ostatní bohové, zmizely i vesmírné síly, které nepřestávají tvarovat život na zemi. Tváří v tvář hrůzám, jaké dnes můžeme sledovat na ukrajinském bojišti, nalézá tento způsob zdegenerovaného myšlení příčinu hrůz údajně v tom, že Putin je malého vzrůstu.
Individuační úkol, který byl v Rusku po staletí blokován tatarsko-mongolskou nadvládou a dnes představuje téměř nepřekonatelnou genetickou a dějinou zátěž, je v tomto případě nabíledni:
1/ Přestat se ztotožňovat s vesmírnou silou symbolizovanou naznačeným obrazem a překonat přirozený sklon chovat se jako nadčlověk (překonat hybris řeckých filosofů a Nietzscheova Nadčlověka).
2/ Kultivovat jej ve smyslu transcendence, uvědomit si, že jde o vis maior, o „nebeské moci“ (Goethe), které ho přesahují a na nichž závisí jeho život.
3/ Proměnit hrubou, rudimentární psychofyzickou energii proudící skrze lidskou duši způsobem, jaký předznamenává postavení Pluta v posvátné mandorle, kde na místě, jež odpovídá znamení Štíra, není zobrazen štír, nýbrž orel evangelisty Jana.
e/
Luna je v Putinově horoskopu neaspektovaná v orbitu 7 stupňů. Připomíná to postavení Luny označované jako „Luna void of Course“, což je Luna, která před vstupem do nového znamení vytvoří poslední přesný ptolemaiovský aspekt a „běží do prázdna“ („running in the void“). Astrolog A. Morrison, průkopník této problematiky, charakterizuje toto postavení slovy „opuštěná Luna“ a je toho názoru, že dotyčný by v tomto období neměl činit jakákoli rozhodnutí, protože se s velkou pravděpodobností ukážou jako nesprávná nebo nerealistická. Ocitá se ve stavu mentálního zmatku, kdy má pocit, že ztratil kontakt se světem. Astroložka A. Cramerová k tomu dodává: Dotyčný má sklon důvěřovat nesprávným lidem, váhá, když se má rozhodnout, a rozhodne se teprve tehdy, až nastane krizová situace. (V den před invazí, 23. února 2022, byla „Luna void of Course“ od 10. do 14. hodiny, a tedy v době, kdy mohla padnout důležitá rozhodnutí.)
Venuše, druhá planeta symbolizující femininní komponenty v horoskopu (vnímavost, citovost, empatie atd.) je rovněž neaspektovaná, vytváří pouze sextil s Cheironem. Traumatizovaná Venuše s sebou přináší problémy ve vztazích k lidem. Dotyčný se může případně snažit o získání pozornosti publika například tím, že svlečený do půl těla se veze na hřbetě ruského medvěda.
f/
Uran na DC (v korigovaném horoskopu C. Weisse) může korespondovat s tím, že někteří diplomaté a politici vyzvedávali Putinovu schopnost přicházet s překvapivým rozhodnutím. Planety v 7. domě naznačují způsob, jakým se dotyčný předvádí na scéně „divadla světa“, resp. jak se může jevit divákům v hledišti.
Shrnutí
Morfogenetická pole pokračujícího stvoření světa (Augustinova creatio continua) nepřestávají působit skrze vrozené predispozice každého člověka, jak se odrážejí v jeho horoskopu. Jeho myšlení, chování a celý jeho život jsou podmíněny tím, jak se mu daří tyto potenciální vlivy přijímat a aktualizovat podle svých možností a schopností a na základě zvolených kulturních hodnot. Trvale se jim vzepřít nedokáže. Jestliže ho však ovládnou, stane se buď jejich nástrojem („loutkou boží“), nebo jejich obětí.
V případě konstelace složené z Pluta v konjunkci s Lilitou, jižním Lunárním uzlem a v trigonu s Martem jde o predispozici k brutálnímu použití násilí. Úkol, který stojí před člověkem v takovém případě, spočívá v proměně této predispozice, v její kultivaci, a to v symbolech, jež daná kulturní pospolitost nabízí. V našem případě jde o kultivaci v linii Dračí ocas - Dračí hlava. V židovsko-křesťanské kulturní oblasti se to týká vývoje „imaginis Dei“, vývoje obrazu svrchované vesmírné moci, od Přízraku, který ve vražedném úmyslu přepadl Mojžíše, když směřoval do Egypta, aby splnil úkol, jímž ho pověřil Hospodin, k obrazu pozemské příšery Behemota a mořské příšery Leviathana až k ambivalentnímu Jahvemu a ke křesťanské bipolaritě Kristus – Antikrist.
Jestliže k takovému vývoji nedochází, může se člověk stát nástrojem ničivých vesmírných sil, s nimiž se ztotožnil na úrovni nepřekonaných archaických představ o své převaze nad lidmi a nad světem a ztrácí schopnost sebereflexe. Když nastane vhodná chvíle, pak zmíněná predispozice, kterou bylo možné již předtím vytušit z chování dotyčného, se plně projeví (excituje z latentního do zjevného stavu), se všemi následky, jež to s sebou přináší. Plně ho ovládne touha zničit každého, o kom se domnívá, že má nad ním převahu, aniž si uvědomuje, že při svém narcistním vidění světa je tímto protivníkem on sám.
15
Trumpova Mísa
Mísa je tvar horoskopu, jehož celá jedna polovina zeje prázdnotou, nevyskytuje se v ní jediná planeta. Donald Trump přispěl k obohacení výkladu tohoto tvaru, a to svým ostentativním sklonem k majetnictví, zejména pak neochotou vzdát se toho, co už jednou získal.
M. E. Jones ve svém pojednání o této problematice (The Guide to Horoscope Interpretation) uvádí jako elementární vlastnost tohoto tvaru prostý fakt, že vždy již něco obsahuje či vlastní, ale zároveň něco velmi citelně postrádá. Prázdná polovina horoskopu naznačuje chybějící část. Podle Jonese směřuje úsilí dotyčného tímto směrem. Tento tvar horoskopu může proto souviset s touhou zmocnit se něčeho, co je volně k dispozici, nebo to patří někomu jinému. Trvalým charakteristickým rysem dotyčného je rozlišování mezi tím, co má (vlastní), a tím, co postrádá. To může být podle Jonese příčinou frustrace a nejistoty.
M. Thurman (čas. The Mountain Astrologer) dává prázdnou část horoskopu do souvislosti s Jungovým kolektivním nevědomím. Spatřuje zde siluety takových mýtických bytostí, jako je Požírající matka nebo Mouřenín. Tvar Mísy tak naznačuje protiklad mezi vědomým Já a archetypem Stínu. Jako příklad lze uvést Jekyla a Hyda K. L. Stevensona nebo Psycho A. Hitchcocka: jeho filmový hrdina se nedokáže odpoutat od své zemřelé matky, která jako by ho pozřela a brání mu navázat vztah s „cizími“ ženami.
Lidé s tímto tvarem horoskopu se podle Thurmana drží umanutě toho, co se jim podařilo získat, uchovávají to a vymezují se svým vlastnictvím vůči okolnímu světu. Odtud zřejmě pramení sklon k majetnictví a skrývá se v tom nebezpečí sebezapouzdření a ustrnutí ve vývoji (lze v tom zahlédnout Freudovu „retardaci“). Vytvářejí vztahy vzájemné závislosti založené na potřebě jistoty, často na sobě vyloženě lpí, zvláště když jejich horoskopy se doplňují: partner nebo partnerka jsou v takovém případě „drahou polovičkou“. To může mít za následek omezování svobody a nezávislosti partnera nebo partnerky. Jeden partner může disponovat druhým partnerem, jako by byl jeho vlastnictvím. Thurman zmiňuje i sklon kompenzovat pocit prázdnoty nebo méněcennosti hromaděním peněz, ale i vzdělanosti (akademických titulů), a může to souviset i s přejídáním (dodejme: také s následným zbavováním se toho, co mi vlastně nepatří).
Je třeba zdůraznit, že i v případě tohoto tvaru horoskopu jde o univerzální, a tedy neosobní vzorce chování (patterns of behaviour). Závisí na dotyčném, jakým způsobem se vyrovná se sklony, které s tím souvisejí.
Pokud jde o Trumpa, ten svůj majetnický sklon dováděl do extrému tím, že se odmítal vzdát toho, čeho již jednou dosáhl, a co si hodlal ponechat navždy. To by bylo možné, kdyby prezidentská funkce byla doživotní, tak jak to můžeme pozorovat u některých současných politiků. Ve Spojených státech je však tato funkce volitelná, a proto je snaha podržet si ji navždy dětinská a ohrožuje samy základy právního státu. Freud si v této souvislosti povšiml podobnosti se snahou dvouletého dítěte podržet si to, co je dosud jediným majetkem - svou stolici. Při této snaze se Trump nakonec ocitl – vulgárně řečeno – mimo mísu.
U vchodu do Platonovy Akademie byl nápis: Nevstupuj, kdo neovládáš geometrii. Geometrie v širším smyslu zahrnuje dnes jak Pythagorova čísla, tak i srovnávací tvarosloví – komparativní morfologii. Patří sem nesporně i kruh, jehož polovina zeje prázdnotou. Každý tvar je nositelem určitého významu, a proto je pro hermeneutiku nepostradatelný.
Trigon Neptun – Venuše
Erotický sen:
Rozmlouval jsem s Puškinovou Taťánou a přitom jsme se milovali, a to tak, že jsme o sebe třeli svá chodidla. Byla to nepopsatelná rozkoš. V rámci tělesných korespondencí odpovídají chodidla znamení Ryb. Rybám vládne Neptun, Venuši přísluší dotyk nebo hlazení. Rybí milování je tření.
Moje snová Taťána byla hezoučká, křehoučká a hloupoučká.
Nebyla v tom touha po spojení, nebyla to opozice, která je předpokladem spojení, ať už dobrovolného nebo z donucení. Byl to trigon – touha po trvalé blízkosti, přátelství a vzájemném sdílení.
Oněgin v Dopise Taťáně píše:
„Ne, jenom být tam, kde jste vy,
a zplna vaši krásu vnímat,
lovit váš pohled, úsměvy
očima zamilovanýma,
celou svou duší vidět jen,
jak je ta vaše přelíbezná,
být zmaten, zdrcen, popleten…
To je má radost, jinou neznám.“
/Překlad M. Dvořák/
Poznámky k Černé Luně/Lilitě
Astrolog musí začínat vždy znovu od počátku:
Horoskop je monáda, v níž se odráží psychická struktura člověka.
Je to datum – osudová danost.
Obsahuje scénář životního příběhu, který tíhne k realizaci v průběhu individuace (entelechie): všechny potenciální vlastnosti a schopnosti projevují tendenci se aktualizovat (epifánie).
Konstelace planet v horoskopu lze považovat za témata, která se dříve nebo později projeví – pokud nejsou potlačena, což ovšem může mít za následek, že se projeví krajně negativním způsobem, jako nemoc nebo úraz.
Příklady
Konjunkce Bílá Luna/Černá Luna-Lilita
a/ Mentální disociace, zvlášť závažný případ schizofrenie při chybějící sebereflexi; Black and White: jedna část neví, co dělá druhá, jako by byly k sobě srostlé zády (viz Böhmův emblém); „nesjednocené spojení“ kladné a záporné stránky mateřského a citového založení. Luna jako kolébka i hrob.
b/ Ježibaba z pohádky o Perníkové chaloupce. Jako Luna má co nabídnout, zvláště v spojení s Venuší. Podřídí si Mařenku (Luna jako dítě i budoucí matka) a s její pomocí zneškodní Jeníčka – mužské vlastnosti Mařenky (jejího Anima), a to vždy v okamžiku, kdy její Animus sebere odvahu k tomu, aby se vzepřel nadvládě Ježibaby (měřítkem je pro ni ithyfalos). Týká se to i přítele nebo manžela Mařenky. V roli matky ohrožuje Ježibaba jak svou dceru, tak i její děti.
c/ Při porodu matka zemře nebo onemocní a dítě je předáno do cizí péče nebo do péče babičky. Dítě se narodí s vážnou vadou nebo se skonem k určitému onemocnění.
d/ Ostrý kontrast mezi zrozením a zánikem se jako téma odrazí při volbě zaměstnání (porodník, výzkumník nebo lékař pitvající mrtvá zvířecí nebo lidská těla).
e/ Psychologicky:
Regresivní matriarchát; matka jako Domina ovládající rodinu (typickým rysem Lility je „mít vrch“); „Pavoučí žena“.
Theologicky:
Výsostný symbolický význam sochy Nejsvětější Panny, která drtí svýma nohama hada. Lilita je často znázorňována jako Had z ráje, který svedl Evu a zapříčinil tak vyhnání Adama a Evy z ráje (Gn 3,15) Hospodin řekl hadovi: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství; ona ti rozdrtí hlavu, ty jí rozdrtíš patu.)
Je třeba stále znovu opakovat:
Člověk je nadán duší („nad niž člověk ani bohové nemají nic cennějšího“), která plní svou úlohu jako síto, filtr nebo regulátor, skrze něž působí vesmírné síly na člověka. Jeho úkolem je usměrnit tyto síly tak, aby výsledek tohoto působení byl co nejpřijatelnější jak pro člověka samého, tak i pro jeho okolí. Když se tento „zápas Jákoba s Andělem“ nezdaří, a v našem případě převáží vliv Lility nad Lunou, má to neblahé důsledky v oblastech, které přísluší Luně (vztah matky a dítěte, problémy s výživou) a 4. domu (poměry v rodině).
Polaritu pravé a levé hemisféry (I. McGilChrist, The Master and his Emissary)
lze vztáhnout na vzájemně protilehlá znamení zvěrokruhu.
Příklad:
Střelec (Jupiter) odpovídá pravé hemisféře, Blíženec (Merkur) levé hemisféře. Z hlediska hudební metafory „znějí“ planety v těchto znameních skrze odpovídající hemisféru. Staří označovali postavení Merkura ve Střelci a Střelce v Blížencích za peregrinní, svým způsobem oslabené ve svých autentických funkcích. Jejich přítomnost v protilehlých znameních však může znamenat, že jsou s to nechat zaznít svůj tón v protikladném prostředí a díky tomu zprostředkovat vzájemné sblížení.
Při metamorfóře lesa:
Jupiter je s to pojmout jednotlivý strom jako významný v rámci výkladu.
Merkur je s to vybrat jednotlivý obraz lesa jako významný v rámci výkladu.
Z téhož hlediska by bylo možné pojmout i ostatní vzájemně protilehlá znamení:
Pravá hemisféra – Levá hemisféra
Ryby (univerzální) – Panna (partikulární)
Štír (vnitřní) – Býk (vnější)
Rak (měnící se celek) – Kozoroh (stálá struktura)
Váhy (oboustrannost) – Beran (jednostrannost)
Lev (jednotlivec) – Vodnář (jedinec)
K fenomenologii Lility
(Z dopisu)
Shodli jsme se v tom, že kromě fyzikálních energií se ve vesmíru vyskytují i antropologické energie, kterým Sheldrake říká morfogenetická pole. Jedním z nich je faktor, který astrologie pojala jako archaickou démonku Lilitu. Byla to reakce na to, že dokonce ani theologie dnes neuznává samostatný ničivý faktor, označovaný tradičně jako Ďábel - Odpůrce, Škůdce, Lhář atd. Lilitu si lze představit jako ZÁŠŤ, která se v lidské duši nahromadila po tisíci letech ponižování, potlačování a zneužívání Ženství, a to jak v ženách samých, tak i v mužích (v jejich vztahu ke svému niternému Ženství, jungovsky řečeno, k Animě).
Působení tohoto faktoru lze rozpoznat podle charakteristických projevů.
Když se ocitnete ve zvlášť tíživé životní situaci, můžete si být jist, že Lilita dá palec dolů.
Když se naskytne příležitost, aby vás podrazila, zcela jistě jí využije
Nestane se, že by se vás zeptala, jestli něco potřebujete nebo v čem by vám mohla pomoci.
O tom, že by s Vámi sdílela Vaši životní cestu, si můžete jen nechat zdát.
Nikdy vám nepoděkuje, a když, pak jen tak mimochodem, jako by o nic nešlo.
Nikdy se vás nezeptá, o čem právě přemýšlíte, jaké máte plány do budoucna, natož aby ji zajímalo, co vás bolí nebo trápí.
Pokud se vyskytne nějaký problém, je to váš problém, jí se nijak netýká.
Využije i tu nejmenší příležitost, aby vás zradila nebo Vás zranila.
Použije k tomu všechny prostředky, bude vám lichotit a chválit vás až do nebe,
jen aby Vás dostala „pod sebe“ a mohla Vás ovládat. Postaví Vás na piedestal, jen aby Vás mohla vzápětí svrhnout.
Očekávat od ní, že vám projeví vděčnost za to, co jste pro ni udělal, by bylo velmi naivní.
Když se jí něčím znelíbíte nebo se jí nedej Bože dotknete, nasadí vám psí hlavu nebo vám rovnou plivne do obličeje.
Mstí se za všechny křivdy, které byly od počátku světa na Ženství spáchány.
Závidí „šťastlivcům“, to jsou muži, kteří mají bohatství, moc a postavení. Cítí vůči nim zášť, která se za dlouhé věky nahromadila a která občas vyšlehne jako hadí uštknutí.
Snad nejvíc ze všeho usiluje o zničení přátelských vztahů; k tomu jí stačí jedna jediná invektiva.
Nevidí sebemenší důvod, proč by se Vám měla za něco omlouvat. Omlouvat se musíte Vy, a to už za svou provinilou existenci. Nanejvýš se s Vámi potřebuje smířit, ale to Vám oznámí jako kategorický požadavek, a je na Vás, abyste sebou mrsknul.
Lilitu jako temnou vesmírnou a dějinnou sílu nelze odstranit. Lze jí čelit jejím pravým opakem, a tím je úcta k Panně Marii (zkuste to vysvětlit dnešním ignorantům).
Z jejího vlivu je možné se vymanit pouze tak, že – biblicky řečeno – Adam odmítne maskulinní narativ o Evě jako o svém žebru a učiní z ní svou rovnoprávnou ženu - Išu. Musí si ji svým způsobem „vysloužit“, podobně jako si Jákob vysloužil svou Ráchel nebo jako Tobiáš byl nucen sedmkrát zemřít-proměnit se, než s pomocí archanděla Rafaela získal svou Sáru. O tom se můžete dočíst v knize A. de Souzenelle Ženský pól Bytí. Dnešní theologie ani psychologie se těmito klíčovými momenty lidského údělu nezabývají. To, co se odehrává v Bibli, jsou dnes už jen legendy ze starých časů.
Z hlediska jungovsky pojaté individuace to znamená, že Adam musí vysvobodit podle pohádkového návodu svou Princeznu-Animu a přijmout ji jako druhou polovinu své vlastní bytosti. (Zkuste vysvětlit dnešnímu rozumáři, že mýty a pohádky představují dějové vzorce, jimiž se můžeme, někdy dokonce musíme, řídit na své cestě životem.)
Myslím, že jako úvod do tématu by to mohlo stačit.
Vy sám máte jistě své vlastní zkušenosti.
Jen při tom musíme mít neustále na paměti, že Lilita se jako „ohnisko energie“ (Jung) vyskytuje jak v ženské, tak i v mužské psychice.
Lilita ve znamení Vah
(Z rozhovoru)
Přečtěte si, co o tom před lety napsal Rudolf Starý, je to v knize nazvané Podobnosti. Dnes bychom mohli uváděnou ikonografii doplnit ještě o bájné Sirény.
Doplouvám celkem poklidně do přístavu, ale opatrnosti nikdy nezbývá, a tak jsem se nechal podle Odysseova příkladu připoutat ke stěžni, protože na obzoru se objevila Siréna, podobala se Lorelei, jak ji známe ze skály nad řekou Rýnem. Její podmanivý zpěv plný chvály a lichotek by mě mohl zmámit natolik, že bych zapomněl na kormidlo a doplul bych bůhví kam. A na nějaké bloudění už nemám ani čas ani síly.
Dnes spatříme Lorelei nejčastěji na plakátech podél silnice. Je to ona, kdo působí takzvaný mikrospánek. Řekové v tom spatřovali mania – poblouznění.
V poslední době mám po ruce stále Apollinaira, jako bych se na cestě ke Komenského unum necessarium vracel i ke svému jedinému básníkovi. Ano, jistě, Goethe, ale to není básník, to je filosof, který rád promlouvá ve verších. Přečtěte si Apollinairovu Lorelei (v překladu M. Kundery). Apollinaire mal-aimé, jak ho kdosi nazval, vylíčil soucitně Lorelei tak, že ona sama se zahubí, když na hladině řeky spatří své zhoubné oči. Podobně i Siréna spěje k sebezničení, když jí ozvěna přinese její vlastní matoucí zpěv.
Mne znavil svět a prokleté jsou proto oči mé
Kdo do nich pohlédne ten jimi zahyne
Mé srdce trápí mě a unavil mě svět
Kdybych své oči spatřila též zemřela bych hned
O T-kříži a „křížové cestě“
Napsala mi jedna astroložka:
„Z Vás mluví ›přežraný člověk‹ (A. P. Čechov), se svým Sluncem na poledni nevíte, co je život.“
Astroložka si zřejmě přečetla v učebnici, že lidé narození o poledni, na MC, jsou šťastlivci.
Že nic nevím o životě, to vím už dost dlouho.
Ale to údajné šťastné postavení Slunce v mém horoskopu, bych si dovolil poopravit.
Moje Slunce je na apexu obrazce, jemuž se říká T-kříž. Tvoří jej kvadratura dvou planet, Jupitera v konjunkci s Lunou a kvadratura Neptuna, přičemž posledně jmenované planety jsou vůči sobě v opozici.
Tuto konstelaci planet jsem pro svou potřebu označil jako syndrom svatého Šebestiána. Když během Soláru (nebo také pod vlivem planet transitujících planetu na apexu T-kříže) dojde k oživení interakcí zúčastněných planet, zmíněné tři kvadratury jako by se proměnily ve tři šípy, které proklály tělo sv. Šebestiána. Podle legendy Šebestián nezemřel, byl zachráněn, což je důležitý moment, který naznačuje cykličnost tohoto dějového vzorce. Jeho význam zřejmě spočívá v psychické smrti, a tedy v proměně, kdy se člověk zbavuje toho, co se přežilo, co bylo překonáno a čeho už není k životu zapotřebí (také toho, co se ukázalo jako zhoubné a čeho se člověk nerad zbavuje). Právě tímto tématem (superfluitates) se zabývali alchymisté, kteří tuto proměnu promítali do látkových procesů.
Psychická smrt nastává v důsledku střetnutí čtyř planet v krajně protikladném postavení. Kvadratura symbolizuje odmítání, zavržení, vyloučení, rozvod nebo rozchod, ignorování, potlačení, zničení; je to situace, kdy je dosažen čtvrtý stupeň axiomu Marie Prorokyně při postupu od Jednoho k Mnohosti; liturgicky jde o postní dobu vrcholící Velkým pátkem.
Tématika takto vyhroceného postavení je individuální a přitom zahrnuje nekonečné množství nejniternějších otázek, s nimiž se člověk musí vyrovnávat:
Je to moje vina, nebo vina někoho jiného, případně mého Osudu?
Co si mám počít s nenávistí vůči některým lidem?
Mám uskutečnit svůj plán, nebo se ho mám raději vzdát?
Jak se mám vyrovnat se zradou přítele?
Je to láska, co cítím, nebo je to jen poblouznění?
Jak se mám zbavit závisti vůči těm, kteří jsou šťastnější než já?
Jak jsem se mohl dopustit také špinavosti?
Má můj život vůbec nějaký smysl?
Jak je vůbec možné žít v tak nevlídném a nepřátelském světě?
A tak dále.
„Starý“ člověk se svými názory a celým způsobem života musí zemřít a uvolnit místo „novému“. Metaforicky řečeno, musí svléknout starou kůži a obnovit se. To je bolestný proces, jemuž se každý rád vyhne. Proto sama Příroda proces somatizuje, především v podobě chřipkového nebo jiného onemocnění. Provázejí jej sny, v nichž dotyčný stojí před popravčí četou a je nucen se smířit se smrtí.
V případě, kdy Slunce je na apexu T-kříže, je proces smrti-proměny vyvolán každoročně Solárem, přinejmenším týden před a týden potom. Tento čas je vyplněn nemocí, ochablostí, nemohoucností, nechutenstvím, omrzelostí životem, depresí, sebevražednými sklony. Jde o to přiznat smrti její podíl ještě v průběhu lidského života.
Pokud se člověk tomuto přirozenému vývojovému procesu nebrání a nepotlačuje jej medikamenty, může po své „křížové cestě“ dospět k „obnovenému stvoření“ (krajina, v níž se na své individuační cestě ocitne, je vždy zajímavější a jeví se v širší perspektivě; zároveň je náročnější, protože „kontrapunkt života“ se stupňuje).
Byl to Paracelsus, kdo zdůrazňoval, že to, co se děje na úrovni „tělesného firmamentu“, je důležitější než to, co předepisuje svými siločárami „nebeský firmament“. Chtěl tím zřejmě říct, že vše záleží na tom, jak si s osudovými danostmi, které nedokážeme změnit, v životě poradíme, jak je přijmeme nebo odmítneme a hlavně – jak je proměníme tak, aby nám byly v životě ku prospěchu.
Podle kvantové teorie existují subatomární částice v různých stavech současně (tzv. superpozice). Jakmile dojde k interakci s vnějším světem, může se to týkat pouhého pozorování nebo měření, zkolabují částice do jednoho z možných stavů. Pověstná Schrödingerova kočka v krabici je buď živá, nebo mrtvá, stačí krabici otevřít. V tom žádný problém netkví, snad jen, že bychom si přáli, aby kočka byla živá. Jestliže si však v takové krabici představíme Marta jako potenciální vesmírnou sílu, jako „ohnisko energie“ (Jung) nebo jako Sheldrakeovo morfogenetické pole, pak můžeme předpokládat, že se bude chovat podobně jako subjaderná částice. To znamená, že není předem jasné, jak se implicitní martovská energie nakonec projeví „explicite“ skrze Paracelsův „tělesný firmament“ (horoskop) poté, co jej zprostředkuje lidská duše, která vládne rozumem a vůlí. Výsledek závisí na tom,
zda tuto maskulinní vesmírnou energii nepozře Zlá matka Ježibaba, jak se to stalo Jeníčkovi v pohádce o Perníkové chaloupce;
nebo zda neutone v neptunickém opojení a neskončí jako alkoholik nebo bezdomovec;
nebo zda se za pomocí Urana nepokusí uniknout a zbavit se odpovědnosti;
nebo zda nezmizí jako neaspektovaná planeta právě ve chvíli, kdy budete vstupovat do jednací síně, abyste podala návrh na rozvod, ale při chybějícím Martovi ztratíte odvahu a svou žádost stáhnete;
nebo zda se Mars, doprovázený Cheirónem, neobjeví jako invalida nebo jako traumatizovaný a bázlivý, takže se na něj nebudete moci v ničem spolehnout;
nebo se může stát, že se pod nadvládou Pluta promění v poslušného vazala, a ten se musí řídit jeho rozkazy;
a tak dále.
Teprve subjaderná fyzika znovu objevila (s velkými rozpaky) tento potenciální a implicitní (nezjevný) svět s jeho paradoxy, nejistotami a pravděpodobnostmi, ale především si uvědomila klíčovou roli experimentátora při realizaci nekonečných možností vesmírné energie.
Znovu se ukazuje, že ve vztahu mezi makro a mikrokosmem hraje rozhodující úlohu lidská duše jako zprostředkovatelka. Veškeré dění závisí na její zralosti. Proto je péče o duši (therapeia znamená vlastně služba) životně důležitá. Proto mohl Platon ústy Sokrata prohlásit, že
„lidé ani bohové vpravdě nemají
a nikdy nebudou mít nad duši nic vzácnějšího“.
Rudolf Starý
© 2022
© 2007-2024 Najdise.cz