Psychologická astrologie, Astropsychologie

15
Trumpova Mísa
Mísa je tvar horoskopu, jehož celá jedna polovina zeje prázdnotou, nevyskytuje se v ní jediná planeta. Donald Trump přispěl k obohacení výkladu tohoto tvaru, a to svým ostentativním sklonem k majetnictví, zejména pak neochotou vzdát se toho, co už jednou získal.
     M. E. Jones ve svém pojednání o této problematice (The Guide to Horoscope Interpretation) uvádí jako elementární vlastnost tohoto tvaru prostý fakt, že vždy již něco obsahuje či vlastní, ale zároveň něco velmi citelně postrádá. Prázdná polovina horoskopu naznačuje chybějící část. Podle Jonese směřuje úsilí dotyčného tímto směrem. Tento tvar horoskopu může proto souviset s touhou zmocnit se něčeho, co je volně k dispozici, nebo to patří někomu jinému. Trvalým charakteristickým rysem dotyčného je rozlišování mezi tím, co má (vlastní), a tím, co postrádá. To může být podle Jonese příčinou frustrace a nejistoty.
     M. Thurman (čas. The Mountain Astrologer) dává prázdnou část horoskopu do souvislosti s Jungovým kolektivním nevědomím. Spatřuje zde siluety takových mýtických bytostí, jako je Požírající matka nebo Mouřenín. Tvar Mísy tak naznačuje protiklad mezi vědomým Já a archetypem Stínu. Jako příklad lze uvést Jekyla a Hyda K. L. Stevensona nebo Psycho A. Hitchcocka: jeho filmový hrdina se nedokáže odpoutat od své zemřelé matky, která jako by ho pozřela a brání mu navázat vztah s „cizími“ ženami.
     Lidé s tímto tvarem horoskopu se podle Thurmana drží umanutě toho, co se jim podařilo získat, uchovávají to a vymezují se svým vlastnictvím vůči okolnímu světu. Odtud zřejmě pramení sklon k majetnictví a skrývá se v tom nebezpečí sebezapouzdření a ustrnutí ve vývoji (lze v tom zahlédnout Freudovu „retardaci“). Vytvářejí vztahy vzájemné závislosti založené na potřebě jistoty, často na sobě vyloženě lpí, zvláště když jejich horoskopy se doplňují: partner nebo partnerka jsou v takovém případě „drahou polovičkou“. To může mít za následek omezování svobody a nezávislosti partnera nebo partnerky. Jeden partner může disponovat druhým partnerem, jako by byl jeho vlastnictvím. Thurman zmiňuje i sklon kompenzovat pocit prázdnoty nebo méněcennosti hromaděním peněz, ale i vzdělanosti (akademických titulů), a může to souviset i s přejídáním (dodejme: také s následným zbavováním se toho, co mi vlastně nepatří).
     Je třeba zdůraznit, že i v případě tohoto tvaru horoskopu jde o univerzální, a tedy neosobní vzorce chování (patterns of behaviour). Závisí na dotyčném, jakým způsobem se vyrovná se sklony, které s tím souvisejí.
     Pokud jde o Trumpa, ten svůj majetnický sklon dováděl do extrému tím, že se odmítal vzdát toho, čeho již jednou dosáhl, a co si hodlal ponechat navždy. To by bylo možné, kdyby prezidentská funkce byla doživotní, tak jak to můžeme pozorovat u některých současných politiků. Ve Spojených státech je však tato funkce volitelná, a proto je snaha podržet si ji navždy dětinská a ohrožuje samy základy právního státu. Freud si v této souvislosti povšiml podobnosti se snahou dvouletého dítěte podržet si to, co je dosud jediným majetkem - svou stolici. Při této snaze se Trump nakonec ocitl – vulgárně řečeno – mimo mísu.
U vchodu do Platonovy Akademie byl nápis: Nevstupuj, kdo neovládáš geometrii. Geometrie v širším smyslu zahrnuje dnes jak Pythagorova čísla, tak i srovnávací tvarosloví – komparativní morfologii. Patří sem nesporně i kruh, jehož polovina zeje prázdnotou. Každý tvar je nositelem určitého významu, a proto je pro hermeneutiku nepostradatelný. 16
Trigon Neptun – Venuše
Erotický sen:
Rozmlouval jsem s Puškinovou Taťánou a přitom jsme se milovali, a to tak, že jsme o sebe třeli svá chodidla. Byla to nepopsatelná rozkoš. V rámci tělesných korespondencí odpovídají chodidla znamení Ryb. Rybám vládne Neptun, Venuši přísluší dotyk nebo hlazení. Rybí milování je tření.
     Moje snová Taťána byla hezoučká, křehoučká a hloupoučká.
     Nebyla v tom touha po spojení, nebyla to opozice, která je předpokladem spojení, ať už dobrovolného nebo z donucení. Byl to trigon – touha po trvalé blízkosti, přátelství a vzájemném sdílení.
     Oněgin v Dopise Taťáně píše:

„Ne, jenom být tam, kde jste vy,
a zplna vaši krásu vnímat,
lovit váš pohled, úsměvy
očima zamilovanýma,
celou svou duší vidět jen,
jak je ta vaše přelíbezná,
být zmaten, zdrcen, popleten…
To je má radost, jinou neznám.“
/Překlad M. Dvořák/ 17
Poznámky k Černé Luně/Lilitě
Astrolog musí začínat vždy znovu od počátku:
Horoskop je monáda, v níž se odráží psychická struktura člověka.
Je to datum – osudová danost.
Obsahuje scénář životního příběhu, který tíhne k realizaci v průběhu individuace (entelechie): všechny potenciální vlastnosti a schopnosti projevují tendenci se aktualizovat (epifánie).
Konstelace planet v horoskopu lze považovat za témata, která se dříve nebo později projeví – pokud nejsou potlačena, což ovšem může mít za následek, že se projeví krajně negativním způsobem, jako nemoc nebo úraz.

Příklady
Konjunkce Bílá Luna/Černá Luna-Lilita

a/ Mentální disociace, zvlášť závažný případ schizofrenie při chybějící sebereflexi; Black and White: jedna část neví, co dělá druhá, jako by byly k sobě srostlé zády (viz Böhmův emblém); „nesjednocené spojení“ kladné a záporné stránky mateřského a citového založení. Luna jako kolébka i hrob.

b/ Ježibaba z pohádky o Perníkové chaloupce. Jako Luna má co nabídnout, zvláště v spojení s Venuší. Podřídí si Mařenku (Luna jako dítě i budoucí matka) a s její pomocí zneškodní Jeníčka – mužské vlastnosti Mařenky (jejího Anima), a to vždy v okamžiku, kdy její Animus sebere odvahu k tomu, aby se vzepřel nadvládě Ježibaby (měřítkem je pro ni ithyfalos). Týká se to i přítele nebo manžela Mařenky. V roli matky ohrožuje Ježibaba jak svou dceru, tak i její děti.

c/ Při porodu matka zemře nebo onemocní a dítě je předáno do cizí péče nebo do péče babičky. Dítě se narodí s vážnou vadou nebo se skonem k určitému onemocnění.

d/ Ostrý kontrast mezi zrozením a zánikem se jako téma odrazí při volbě zaměstnání (porodník, výzkumník nebo lékař pitvající mrtvá zvířecí nebo lidská těla).

e/ Psychologicky:
Regresivní matriarchát; matka jako Domina ovládající rodinu (typickým rysem Lility je „mít vrch“); „Pavoučí žena“.
Theologicky:
Výsostný symbolický význam sochy Nejsvětější Panny, která drtí svýma nohama hada. Lilita je často znázorňována jako Had z ráje, který svedl Evu a zapříčinil tak vyhnání Adama a Evy z ráje (Gn 3,15) Hospodin řekl hadovi: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství; ona ti rozdrtí hlavu, ty jí rozdrtíš patu.)

Je třeba stále znovu opakovat:
Člověk je nadán duší („nad niž člověk ani bohové nemají nic cennějšího“), která plní svou úlohu jako síto, filtr nebo regulátor, skrze něž působí vesmírné síly na člověka. Jeho úkolem je usměrnit tyto síly tak, aby výsledek tohoto působení byl co nejpřijatelnější jak pro člověka samého, tak i pro jeho okolí. Když se tento „zápas Jákoba s Andělem“ nezdaří, a v našem případě převáží vliv Lility nad Lunou, má to neblahé důsledky v oblastech, které přísluší Luně (vztah matky a dítěte, problémy s výživou) a 4. domu (poměry v rodině). 18
Polaritu pravé a levé hemisféry (I. McGilChrist, The Master and his Emissary)
lze vztáhnout na vzájemně protilehlá znamení zvěrokruhu.
Příklad:
Střelec (Jupiter) odpovídá pravé hemisféře, Blíženec (Merkur) levé hemisféře. Z hlediska hudební metafory „znějí“ planety v těchto znameních skrze odpovídající hemisféru. Staří označovali postavení Merkura ve Střelci a Střelce v Blížencích za peregrinní, svým způsobem oslabené ve svých autentických funkcích. Jejich přítomnost v protilehlých znameních však může znamenat, že jsou s to nechat zaznít svůj tón v protikladném prostředí a díky tomu zprostředkovat vzájemné sblížení.
Při metamorfóře lesa:
Jupiter je s to pojmout jednotlivý strom jako významný v rámci výkladu.
Merkur je s to vybrat jednotlivý obraz lesa jako významný v rámci výkladu.

Z téhož hlediska by bylo možné pojmout i ostatní vzájemně protilehlá znamení:
Pravá hemisféra – Levá hemisféra
Ryby (univerzální) – Panna (partikulární)
Štír (vnitřní) – Býk (vnější)
Rak (měnící se celek) – Kozoroh (stálá struktura)
Váhy (oboustrannost) – Beran (jednostrannost)
Lev (jednotlivec) – Vodnář (jedinec) 19
K fenomenologii Lility
(Z dopisu)

Shodli jsme se v tom, že kromě fyzikálních energií se ve vesmíru vyskytují i antropologické energie, kterým Sheldrake říká morfogenetická pole. Jedním z nich je faktor, který astrologie pojala jako archaickou démonku Lilitu. Byla to reakce na to, že dokonce ani theologie dnes neuznává samostatný ničivý faktor, označovaný tradičně jako Ďábel - Odpůrce, Škůdce, Lhář atd. Lilitu si lze představit jako ZÁŠŤ, která se v lidské duši nahromadila po tisíci letech ponižování, potlačování a zneužívání Ženství, a to jak v ženách samých, tak i v mužích (v jejich vztahu ke svému niternému Ženství, jungovsky řečeno, k Animě).
Působení tohoto faktoru lze rozpoznat podle charakteristických projevů.

Když se ocitnete ve zvlášť tíživé životní situaci, můžete si být jist, že Lilita dá palec dolů.

Když se naskytne příležitost, aby vás podrazila, zcela jistě jí využije

Nestane se, že by se vás zeptala, jestli něco potřebujete nebo v čem by vám mohla pomoci.

O tom, že by s Vámi sdílela Vaši životní cestu, si můžete jen nechat zdát.

Nikdy vám nepoděkuje, a když, pak jen tak mimochodem, jako by o nic nešlo.

Nikdy se vás nezeptá, o čem právě přemýšlíte, jaké máte plány do budoucna, natož aby ji zajímalo, co vás bolí nebo trápí.

Pokud se vyskytne nějaký problém, je to váš problém, jí se nijak netýká.

Využije i tu nejmenší příležitost, aby vás zradila nebo Vás zranila.

Použije k tomu všechny prostředky, bude vám lichotit a chválit vás až do nebe,
jen aby Vás dostala „pod sebe“ a mohla Vás ovládat. Postaví Vás na piedestal, jen aby Vás mohla vzápětí svrhnout.

Očekávat od ní, že vám projeví vděčnost za to, co jste pro ni udělal, by bylo velmi naivní.

Když se jí něčím znelíbíte nebo se jí nedej Bože dotknete, nasadí vám psí hlavu nebo vám rovnou plivne do obličeje.

Mstí se za všechny křivdy, které byly od počátku světa na Ženství spáchány.

Závidí „šťastlivcům“, to jsou muži, kteří mají bohatství, moc a postavení. Cítí vůči nim zášť, která se za dlouhé věky nahromadila a která občas vyšlehne jako hadí uštknutí.

Snad nejvíc ze všeho usiluje o zničení přátelských vztahů; k tomu jí stačí jedna jediná invektiva.

Nevidí sebemenší důvod, proč by se Vám měla za něco omlouvat. Omlouvat se musíte Vy, a to už za svou provinilou existenci. Nanejvýš se s Vámi potřebuje smířit, ale to Vám oznámí jako kategorický požadavek, a je na Vás, abyste sebou mrsknul.

Lilitu jako temnou vesmírnou a dějinnou sílu nelze odstranit. Lze jí čelit jejím pravým opakem, a tím je úcta k Panně Marii (zkuste to vysvětlit dnešním ignorantům).
Z jejího vlivu je možné se vymanit pouze tak, že – biblicky řečeno – Adam odmítne maskulinní narativ o Evě jako o svém žebru a učiní z ní svou rovnoprávnou ženu - Išu. Musí si ji svým způsobem „vysloužit“, podobně jako si Jákob vysloužil svou Ráchel nebo jako Tobiáš byl nucen sedmkrát zemřít-proměnit se, než s pomocí archanděla Rafaela získal svou Sáru. O tom se můžete dočíst v knize A. de Souzenelle Ženský pól Bytí. Dnešní theologie ani psychologie se těmito klíčovými momenty lidského údělu nezabývají. To, co se odehrává v Bibli, jsou dnes už jen legendy ze starých časů.
     Z hlediska jungovsky pojaté individuace to znamená, že Adam musí vysvobodit podle pohádkového návodu svou Princeznu-Animu a přijmout ji jako druhou polovinu své vlastní bytosti. (Zkuste vysvětlit dnešnímu rozumáři, že mýty a pohádky představují dějové vzorce, jimiž se můžeme, někdy dokonce musíme, řídit na své cestě životem.)
Myslím, že jako úvod do tématu by to mohlo stačit.
Vy sám máte jistě své vlastní zkušenosti.
Jen při tom musíme mít neustále na paměti, že Lilita se jako „ohnisko energie“ (Jung) vyskytuje jak v ženské, tak i v mužské psychice. 20
Lilita ve znamení Vah
(Z rozhovoru)
Přečtěte si, co o tom před lety napsal Rudolf Starý, je to v knize nazvané Podobnosti. Dnes bychom mohli uváděnou ikonografii doplnit ještě o bájné Sirény.
     Doplouvám celkem poklidně do přístavu, ale opatrnosti nikdy nezbývá, a tak jsem se nechal podle Odysseova příkladu připoutat ke stěžni, protože na obzoru se objevila Siréna, podobala se Lorelei, jak ji známe ze skály nad řekou Rýnem. Její podmanivý zpěv plný chvály a lichotek by mě mohl zmámit natolik, že bych zapomněl na kormidlo a doplul bych bůhví kam. A na nějaké bloudění už nemám ani čas ani síly.
     Dnes spatříme Lorelei nejčastěji na plakátech podél silnice. Je to ona, kdo působí takzvaný mikrospánek. Řekové v tom spatřovali mania – poblouznění.
     V poslední době mám po ruce stále Apollinaira, jako bych se na cestě ke Komenského unum necessarium vracel i ke svému jedinému básníkovi. Ano, jistě, Goethe, ale to není básník, to je filosof, který rád promlouvá ve verších. Přečtěte si Apollinairovu Lorelei (v překladu M. Kundery). Apollinaire mal-aimé, jak ho kdosi nazval, vylíčil soucitně Lorelei tak, že ona sama se zahubí, když na hladině řeky spatří své zhoubné oči. Podobně i Siréna spěje k sebezničení, když jí ozvěna přinese její vlastní matoucí zpěv.

Mne znavil svět a prokleté jsou proto oči mé
Kdo do nich pohlédne ten jimi zahyne

Mé srdce trápí mě a unavil mě svět
Kdybych své oči spatřila též zemřela bych hned 21
O T-kříži a „křížové cestě“
Napsala mi jedna astroložka:

„Z Vás mluví ›přežraný člověk‹ (A. P. Čechov), se svým Sluncem na poledni nevíte, co je život.“

     Astroložka si zřejmě přečetla v učebnici, že lidé narození o poledni, na MC, jsou šťastlivci.
     Že nic nevím o životě, to vím už dost dlouho.
     Ale to údajné šťastné postavení Slunce v mém horoskopu, bych si dovolil poopravit.

Moje Slunce je na apexu obrazce, jemuž se říká T-kříž. Tvoří jej kvadratura dvou planet, Jupitera v konjunkci s Lunou a kvadratura Neptuna, přičemž posledně jmenované planety jsou vůči sobě v opozici.


     Tuto konstelaci planet jsem pro svou potřebu označil jako syndrom svatého Šebestiána. Když během Soláru (nebo také pod vlivem planet transitujících planetu na apexu T-kříže) dojde k oživení interakcí zúčastněných planet, zmíněné tři kvadratury jako by se proměnily ve tři šípy, které proklály tělo sv. Šebestiána. Podle legendy Šebestián nezemřel, byl zachráněn, což je důležitý moment, který naznačuje cykličnost tohoto dějového vzorce. Jeho význam zřejmě spočívá v psychické smrti, a tedy v proměně, kdy se člověk zbavuje toho, co se přežilo, co bylo překonáno a čeho už není k životu zapotřebí (také toho, co se ukázalo jako zhoubné a čeho se člověk nerad zbavuje). Právě tímto tématem (superfluitates) se zabývali alchymisté, kteří tuto proměnu promítali do látkových procesů.
     Psychická smrt nastává v důsledku střetnutí čtyř planet v krajně protikladném postavení. Kvadratura symbolizuje odmítání, zavržení, vyloučení, rozvod nebo rozchod, ignorování, potlačení, zničení; je to situace, kdy je dosažen čtvrtý stupeň axiomu Marie Prorokyně při postupu od Jednoho k Mnohosti; liturgicky jde o postní dobu vrcholící Velkým pátkem.
Tématika takto vyhroceného postavení je individuální a přitom zahrnuje nekonečné množství nejniternějších otázek, s nimiž se člověk musí vyrovnávat:

Je to moje vina, nebo vina někoho jiného, případně mého Osudu?
Co si mám počít s nenávistí vůči některým lidem?
Mám uskutečnit svůj plán, nebo se ho mám raději vzdát?
Jak se mám vyrovnat se zradou přítele?
Je to láska, co cítím, nebo je to jen poblouznění?
Jak se mám zbavit závisti vůči těm, kteří jsou šťastnější než já?
Jak jsem se mohl dopustit také špinavosti?
Má můj život vůbec nějaký smysl?
Jak je vůbec možné žít v tak nevlídném a nepřátelském světě?
A tak dále.

     „Starý“ člověk se svými názory a celým způsobem života musí zemřít a uvolnit místo „novému“. Metaforicky řečeno, musí svléknout starou kůži a obnovit se. To je bolestný proces, jemuž se každý rád vyhne. Proto sama Příroda proces somatizuje, především v podobě chřipkového nebo jiného onemocnění. Provázejí jej sny, v nichž dotyčný stojí před popravčí četou a je nucen se smířit se smrtí.
     V případě, kdy Slunce je na apexu T-kříže, je proces smrti-proměny vyvolán každoročně Solárem, přinejmenším týden před a týden potom. Tento čas je vyplněn nemocí, ochablostí, nemohoucností, nechutenstvím, omrzelostí životem, depresí, sebevražednými sklony. Jde o to přiznat smrti její podíl ještě v průběhu lidského života.
     Pokud se člověk tomuto přirozenému vývojovému procesu nebrání a nepotlačuje jej medikamenty, může po své „křížové cestě“ dospět k „obnovenému stvoření“ (krajina, v níž se na své individuační cestě ocitne, je vždy zajímavější a jeví se v širší perspektivě; zároveň je náročnější, protože „kontrapunkt života“ se stupňuje).

Byl to Paracelsus, kdo zdůrazňoval, že to, co se děje na úrovni „tělesného firmamentu“, je důležitější než to, co předepisuje svými siločárami „nebeský firmament“. Chtěl tím zřejmě říct, že vše záleží na tom, jak si s osudovými danostmi, které nedokážeme změnit, v životě poradíme, jak je přijmeme nebo odmítneme a hlavně – jak je proměníme tak, aby nám byly v životě ku prospěchu.
     Podle kvantové teorie existují subatomární částice v různých stavech současně (tzv. superpozice). Jakmile dojde k interakci s vnějším světem, může se to týkat pouhého pozorování nebo měření, zkolabují částice do jednoho z možných stavů. Pověstná Schrödingerova kočka v krabici je buď živá, nebo mrtvá, stačí krabici otevřít. V tom žádný problém netkví, snad jen, že bychom si přáli, aby kočka byla živá. Jestliže si však v takové krabici představíme Marta jako potenciální vesmírnou sílu, jako „ohnisko energie“ (Jung) nebo jako Sheldrakeovo morfogenetické pole, pak můžeme předpokládat, že se bude chovat podobně jako subjaderná částice. To znamená, že není předem jasné, jak se implicitní martovská energie nakonec projeví „explicite“ skrze Paracelsův „tělesný firmament“ (horoskop) poté, co jej zprostředkuje lidská duše, která vládne rozumem a vůlí. Výsledek závisí na tom,

zda tuto maskulinní vesmírnou energii nepozře Zlá matka Ježibaba, jak se to stalo Jeníčkovi v pohádce o Perníkové chaloupce;

nebo zda neutone v neptunickém opojení a neskončí jako alkoholik nebo bezdomovec;

nebo zda se za pomocí Urana nepokusí uniknout a zbavit se odpovědnosti;

nebo zda nezmizí jako neaspektovaná planeta právě ve chvíli, kdy budete vstupovat do jednací síně, abyste podala návrh na rozvod, ale při chybějícím Martovi ztratíte odvahu a svou žádost stáhnete;

nebo zda se Mars, doprovázený Cheirónem, neobjeví jako invalida nebo jako traumatizovaný a bázlivý, takže se na něj nebudete moci v ničem spolehnout;

nebo se může stát, že se pod nadvládou Pluta promění v poslušného vazala, a ten se musí řídit jeho rozkazy;
a tak dále.
     Teprve subjaderná fyzika znovu objevila (s velkými rozpaky) tento potenciální a implicitní (nezjevný) svět s jeho paradoxy, nejistotami a pravděpodobnostmi, ale především si uvědomila klíčovou roli experimentátora při realizaci nekonečných možností vesmírné energie.
     Znovu se ukazuje, že ve vztahu mezi makro a mikrokosmem hraje rozhodující úlohu lidská duše jako zprostředkovatelka. Veškeré dění závisí na její zralosti. Proto je péče o duši (therapeia znamená vlastně služba) životně důležitá. Proto mohl Platon ústy Sokrata prohlásit, že

„lidé ani bohové vpravdě nemají
a nikdy nebudou mít nad duši nic vzácnějšího“.