Psychologická astrologie, Astropsychologie

Alchymisté znali termín „animititia elementorum“ – „nepřátelství prvků“. Pátrám u nich po obdobném termínu, jímž by bylo možné vystihnout „lhostejnost prvků“. Jeho definice by mohla znít asi takto:

Vezmi dvě krásná těla, jedno mužské a jedno ženské, nakrm je stejným (dobrým) jídlem a napoj stejným (lahodným) vínem a polož je vedle sebe na lůžko, aby tam dělali všechno to, co je nezbytné pro výsledné „coniunctio oppositorum“. Přestože se o leccos pokusí, k žádoucímu výsledku nedospějí. Ptáme se proč. Důvod je zřejmě ten, že zúčastněné prvky jsou vůči sobě zcela lhostejné, a proto na sebe alchymicky vůbec nereagují.

Astrologicky: Kepler považoval kvinkunx (150°) za „mimořádně silný oddělující aspekt“. Mohli bychom dodat, že je to aspekt, který je zároveň nejméně slučující. Nachází se totiž mezi souladným trigonem (120°) a oddělující opozicí (180°).

Kvinkunx v horoskopu je aspekt nenápadný, ale může být provázen přímo osudovými důsledky. Citlivým se stává zejména při aspektech Slunce na ostatní planety horoskopu.
Například Slunce kvinkunx Mars: Chci to dělat, dělám to, jak nejlépe umím, ale zároveň se mi to protiví, mám pocit, že to k ničemu nevede, takže se dokážu bez toho docela dobře obejít. Časem se však ukáže, často dost nepříjemným způsobem, že to bohužel možné není.

Když alchymista (který byl vždy také astrologem) slyší Leporelovo „In Hispania mille tre,“ říká si, můj Bože, tolik úsilí, taková dřina, a výsledek se rovná nule. Je mu hned jasné, že Don Giovanni měl Marta v kvinkunxu na Venuši. Proto byl odsouzen k tomu, aby se pohyboval (svými „směšnými pohyby“) v rozmezí mezi odporem a souladem, přitom však nikdy nedosáhl ani prvního, aby se zcela odpoutal, ani druhého, aby se plně připoutal.