Psychologická astrologie, Astropsychologie

Wassily Kandinsky („Entartete Kunst“)
Vývoj evropského umění dospěl v určité fázi k bodu, kdy umělci přestali sloužit Músám „ad maiorem Dei gloriam“ a začali znázorňovat svět podle svého vlastního naturelu, a tedy podle svých vrozených psychických dispozic a sklonů. Z umění se tak stalo „entartete Kunst“ čili umění, které sice stále ještě používá tradiční umělecké prostředky, ale je umění svévolné a sebestředné, protože již neuznává prioritu Pravzorů všeho jsoucího. Chceme-li porozumět dílům těchto umělců, musíme proto vzít v úvahu jejich „tvůrčí apriori“a pokusit se nahlédnout, jak se odrážejí v jejich díle. Základní rysy této predispozice nalezneme v jejich horoskopu. Jako první se nabízí Wassily Kandinsky, který je některými pokládán za otce abstraktního malířství (viz horoskop níže).

Dominantní osu horoskopu tvoří Saturn ve Štíru ve 12. domě v opozici k Plutu v Býku v 6. domě. Saturn ve Štíru je tradičně považován za „židovskou hvězdu“ (symbolem Tóry je Saturn/Pluto = příkazy a zákazy, které je třeba dodržovat jako božský zákon). Z makrokosmu 12. domu vyzařuje tato hvězda do mikrokosmu 6. domu.



Vyvolává to představu, jako by Mojžíš přinášel z hory Oreb do pozemského světa Mnohosti absolutně platný praobraz novoplatónského Jednoho (jediného Boha). Tam však toto poselství naráží na opozici Pluta čili na nejmocnější tvořivou a zároveň ničivou vesmírnou sílu. Místo emanace nebo vtělení Jednoho do jednotlivých konkrétních podob každodennosti dochází k prudkému střetu s touto silou a výsledkem je roztříštěnost do mnoha nejrůznějších prvků a dílčích částí. (První jaderná bomba byla plutoniová. Ostatně když Mojžíš spatřil marasmus, do něhož mezitím upadli Židé tančící kolem zlatého telete, rozbil ve zlosti desky, na nichž přinášel Zákon-Tóru od Jahveho.)

Vzniklá tříšť má podobu primordiálního mentálního chaosu, jak ji symbolizuje Luna v konjunkci s Neptunem na Dračím ocase. A tento chaos je tvůrčím způsobem ztvárněn Sluncem ve Střelci v konjunkci s Venuší a Lilitou: krása s bizarními rysy. (Konjunkci Venuše s Lilitou měl rovněž Fellini.)

Také vnímání a výklad uměleckých děl se děje na základě individuálních dispozic. Jen skrze ně lze dohlédnout na univerzalitu původního jednotného Stvoření. (Srovnej výklad Klemense Ludwiga v čas. Astrologie heute, Nr. 184/2017; horoskop W. Kandinského je převzat z uvedeného článku.)

Kandinského kresby připomínající výtvarné pokusy šestiletého dítěte jsou nicméně obrazem jedné tváře reálného světa, tak jak skutečně existuje, ovšem za předpokladu apriorního vzorce, jaký umělec použil při jeho ztvárnění. Věda není s to nám takový obraz ukázat, protože si nemůže dovolit použít „apriori“, které nemá obecnou platnost. Svět je možné vědeckotechnicky zkoumat a využívat podle našich potřeb, ale pouze umění nám ho může ukázat v podobě kaleidoskopu, který nabízí pohled do tvůrčí dílny samého Stvořitele, ať už to v nás vyvolá obdiv nebo odpor. Otázka, kterou si při tom klademe, stále zní: „Entartete Kunst“, anebo „ars nova“? Metamorfózy transitujícího Saturna přes nativní Slunce
Metamorfózy transitujícího Saturna přes nativní Slunce
(Z poznámkového bloku astrologa)

Transit Saturna znamená, že Slunce se dostává pod vliv morfického pole (ve smyslu morfogenetické rezonance R. Sheldrakea), jemuž astrologie na základě zkušenosti věků přisuzuje určité archetypické rysy, vlastnosti a sklony.
Saturn, zobrazovaný někdy s kosou jako „pán žně“, přichází sklidit, co se urodilo.
Sudička Atropos se chystá přestřihnout nit životního příběhu.
Saturn prověří, co se ve způsobu života člověka osvědčilo, takže to může i nadále trvat, a co se naopak přežilo a musí proto skončit.
Saturn ztvaruje do definitivní podoby základní atributy příslušející symbolicky Slunci, a to je identita (Já) a styl (způsob, jakým se Já projevuje).
Saturn omezuje existující možnosti, zužuje výběr; psychicky: pocit úzkosti.
Saturn zpomaluje, ustaluje, zkracuje, přistřihuje (Prokrustovo lože), brzdí, zamezuje, zastavuje, ukončuje; tělesně: zástava srdce.
Saturn oprošťuje, ochuzuje, zjednodušuje a činí vše prostším a jednodušším.
Saturn je v náboženském ohledu provázen příkazem apoštola Pavla, podle něhož se Já má zmenšovat „zatímco Kristus v nás má růst“ (J 3,30).

(21. 11. 2017)
Transit Saturna 26° v konj. se Sluncem 26° a v konj. s Lunou 26° ve Střelci; v trigonu s transitem Urana 25° v konj. se Saturnem v Beranu.
Transit se odehrává v domě, kde je Slunce domicilní. Svůj pobyt však Slunce mění nejen v průběhu svého oběhu zvěrokruhem, ale také každým rokem podle soláru. Z něj můžeme vyčíst, v kterém domě je Slunce v období 2017-2018 vystaveno působení tvarujícího pole symbolizovaného transitem. V našem případě je to v 11. domě. Jedenáctý dům zvěrokruhu je místem, kde se rodí a obnovuje jedinečná lidská individualita.


Konstelace soláru 2017-2018:
Černá Luna-Lilita 6° Kozoroha, v konj. se Saturnem 29° Střelce, v konj. s Lunou 28 °, v konj. se Sluncem 26°, v konj. s Venuší 21°.



Jedenáctý dům si lze podle kristovského paradigmatu individuace představit jako Getsemanskou zahradu, v níž se tato „psychická alchymie“ odehrává:
Platí zde zásada: Ne, jak chci já, ale jak chceš Ty (Lk 22,42), jde tedy o překonání prométheovského titanismu.
Během tohoto procesu se Já vyděluje z lidské masy (z 10. domu obecného lidství): duše se cítí osamělá, je „smutná až k smrti“.
Je to okamžik, kdy si Já plně uvědomuje svůj lidský úděl:
„Que mon sort est amer!
Ah, sans amour s´en aller sur la mer!“
(„Jak hořký je můj úděl!
Ach, bez lásky se vydat na moře!“ (Théophile Gautier).

Ostatní svět jako by podřimoval, působí dojmem, že je somnambulní. „Confiteor“ o Popeleční středě
Vyznávám se před Bohem i před lidmi, že mým největším hříchem je pohrdání.

Pohrdání se rodí z rozhořčení nad tím, že nic není tak, jak by to mělo být;
že je to horší, než by to mohlo být;
že je to jiné, než aby to bylo správné.

Je to celkem běžná intelektuálská nemoc, jakýsi „platónský syndrom“, který se rodí z napětí mezi Pravzory a jejich zkomolenou podobou.
Saturn v konjunkci s Dračím ocasem v 1. domě mého horoskopu symbolizuje odvěké Pratvary všech věcí. Protilehlá Dračí hlava v konjunkci s Neptunem v 7. domě trpí vědomím jejich nepatřičné, někdy přímo zkreslené realizace v pozemském životě.
V takto vymezeném horizontu, který na mně spočívá jako prokletí, nemohu nevidět svou vlastní nedokonalost a nedostatečnost. Není to tedy pýcha, kterou mi občas předhazovali.
Ale není to ani pocit méněcennosti.

Má-li někdo Saturna v 1. domě, jako je tomu v mém horoskopu, může trpět pocitem „nedokonanosti“ nebo „nedovršenosti“ a má sklon chápat svůj život jako cestu k sebedotvoření. Jung měl stejnou konstelaci, a v souladu s tím pojal svůj život jako „individuaci“, resp. jako celoživotní proces zrání osobnosti. Adept „psychické alchymie“ ví, že má před sebou dlouhou a namáhavou cestu, během níž má hledat a utvářet svou identitu a svůj styl, a právě tato cesta dodává jeho životu smysl.

Pocit méněcennosti souvisí se Saturnem ve 2. domě, kde jde o to, jakou hodnotu si člověk přisuzuje, čili jde o sebehodnocení. Přítomnost Saturna v tomto domě naznačuje sklon k sebepodceňování. Dotyčný má nicméně šanci se tomuto pocitu vzepřít, přijmout se jako stvoření Boží, a díky tomu se považovat za plnohodnotnou lidskou bytost, ať už na jakémkoli vývojovém stupni. Umění žít není závislé pouze na životních podmínkách a na materiálních poměrech. Jestliže se to dotyčnému nepodaří, může kompenzovat svůj handicap tím, že nenasytně hromadí majetek, protože ho děsí představa chudoby. Nebo vede nákladný požitkářský život, který musí neustále vystavovat všem na odiv.

Saturn ve 3. domě naznačuje možnost, že dotyčný se chová příliš obezřetně ke svému nejbližšímu okolí, dokonce i ke svým sourozencům, mluvit začíná později než ostatní, případně má potíže se správnou výslovnosti (zadrhává apod.), nebo je skoupý na slovo. Jako správný Démosthenův žák se však může vypracovat na počítačového programátora, na hbitého prodavače na všech úrovních nebo na redaktora televizního zpravodajství apod.

Ten, kdo má Saturna ve 4. domě, by měl ze všeho nejdříve opravit vytápění ve svém bytě, jinak bude trpět chladem, včetně chladu citového, a navíc mu hrozí, že jako hlava rodiny bude přehnaně přísný a nesmlouvavý. Otázkou je, jak lze rozehřát srdce, které je svým založením tak chladné.

Pro úplnost bych měl pokračovat, ale přemáhá mě pocit marnosti. Pocit marnosti nad marnost je v pořadí mým druhým nejvážnějším hříchem. Když se tento hřích pokropí mrtvou vodou, vyvine se z něj cynismus; když se pokropí živou vodou, promění se v rozjímání nad tím, jak věci jsou, protože právě takové jsou, a jediné, co ještě zbývá, je postarat se o svou duši. Neboť mise, jejímž cílem bylo „hledání ztracených podobností“, se završila, a na nic dalšího už nezbývá čas.