Psychologická astrologie, Astropsychologie

Transitující Neptun v kvadrátu na transitujícího Saturna
V souvislosti s událostmi na Ukrajině se v tisku objevil výraz „hybridní válka“. Samo slovo „hybridní“ znamená směs nesourodých prvků, jejich rozmělnění nebo neorganické spojení. Je to ovšem jen jeden z mnoha momentů, které souvisejí s astrologickou symbolikou Neptuna, zvláště ve spojení se Saturnem.

Když se podíváme na současné transity pomalých planet, je to především dlouhodobá kvadratura transitujícího Pluta s transitujícím Uranem (další přesný kvadrát 17. 3. 2015 na 15° Kozoroha a Berana), ale vedle toho i významná kvadratura transitujícího Neptuna s transitujícím Saturnem (k nejbližšímu aspektu došlo v rozmezí asi 3° v lednu 2015, přesný kvadrát nastane koncem roku 2015 na 7° znamení Střelce a Ryb, což se v roce 2016 zopakuje ještě dvakrát na 10°-12° znamení Střelce a Ryb.

Za zvlášť názornou korespondenci uvedené konstelace lze považovat způsob válečného konfliktu, jaký v současné době probíhá na východě Ukrajiny.

Uveďme si některé metamorfózy uvedené konstelace Neptun/Saturn:
- Rozklad struktury
- Narušení hranic
- Události odehrávají jakoby v mlze
- Nepřehledný a nejistý vývoj situace
- Zastírání skutečného stavu věcí
- Plíživý pohyb všemi směry
- Ztráta respektu vůči dosavadním normám
- Ignorování uzavřených dohod
- Osočování protivníka pomocí lživé propagandy
- Narušení režimu každodenního života
- Šíření nákazy nejrůznějších nemocí
- Podrývání tradičních civilizačních hodnot

Neptunskému znejasňujícímu a rozkladnému vlivu dokáže čelit pouze Saturn, který je dostatečně pevný a jehož formy jsou životaschopné. V případě, kdy struktury reprezentující Saturna jsou slabé a nepevné, hrozí, že dojde k jejich dalšímu oslabení nebo „rozpuštění“ v důsledku nepřehledných a nezvládnutelných událostí.

Pokud jde o individuální horoskopy, závisí povaha naznačených kombinací především na tom, zda Neptun nebo Saturn vytvoří na uvedeném stupni a znamení konjunkci s některou osobní planetou.

Jestliže jsou saturnské struktury v nejširším smyslu slova nepevné nebo přežilé, pak
Slunce může trpět ztrátou identity, zpochybnění autority, ochabnutí tvořivosti;
Luna může být na způsob tsunami zaplavena afekty, emocemi a vzpomínkami, v nichž se nedokáže vyznat a uspořádat je.
Mars se může dostat do víru nepřehledných událostí, z něhož se nedokáže vymanit a může být zneužit ke zločinným záměrům;
Venuše může zaznamenat rozklad partnerských a sousedských vztahů a sociálních vazeb;
Merkur může být vystaven náporu bludných myšlenek, lží a fantazií. Atd.

Jestliže je Saturn ve struktuře psýchy dostatečně silný a životný, může uchránit
Slunce před zpochybněním osobní identity, a tvůrčím způsobem využít Neptunovo spojení s kolektivním nevědomím;
Luna se může nechat okouzlovat přílivem fantazijních, snových a uměleckých obrazů a nacházet řád ve změti vzpomínek z minulosti;
Mars může rozšířit okruh své činorodosti a zbavit se křečovitosti, aniž překročí platné společenské normy;
Venuše může čerpat z nabízející se inspirace a utvářet svůj vztah ke světu a k lidem podle zásad harmonie a krásy;
Merkur může uplatnit ve větší míře také svou uvolněnou představivost, aniž se obává, že to ohrozí jeho racionalitu.
Atd.

Dlužno dodat, že jde o kvadrát, a ten má vždy plutónský charakter, protože je spojen se smrtí (zánikem) a znovuzrozením (obnovou). Z astrologického hlediska tvoří čtverec (kvadrát) rámec pro kříž. Pro křesťana je kříž jako nástroj smrti symbolem znovuzrození („Svatý kříži, tebe ctíme,“ zpívá se dnes, o 4. neděli postní.) Naproti tomu Židé zůstávají u dvou trigonů, z nichž jeden směřuje dopředu, druhý dozadu (tzv. Davidova šesticípá hvězda). Číňané setrvávají u opozice Yang a Yin. Dokonalým symbolem buddhistické jednoty je kruh, který v sobě obsahuje dosud neoddělené části zárodečných protiv. Tato procesuální a vývojová linie tvoří páteř axiomu Marie Prorokyně (viz Podobnosti I) a zároveň i následné řady astrologických aspektů.

Má-li kvadrát plutónský charakter, znamená to, že oba zúčastněné protikladné prvky, v našem případě Neptun a Saturn, se ocitají v procesu zániku, aby se vzápětí zrodily v nové, vývojově pokročilejší podobě. Tu lze nejstručněji vyjádřit jako „dokonaleji ztvárněný Neptun“ a „uvolněně působící Saturn“.

Psychologické, ale i dějinně vývojové problémy vznikají, jakmile jeden, případně oba prvky se odmítají proměnit skrze svůj zánik. Tuto situaci vystihují některé pohádky, v nichž se nejprve vyplýtvá živá voda – ve snaze se vrátit co nejrychleji do života - a teprve potom se aplikuje mrtvá voda, která sice dokáže znovu uspořádat narušenou strukturu, ale ta zůstane neměnná, neboť všechna živá voda byla už vyplýtvána. V takovém případě se nic nového nemůže zrodit, a ať už jde o individuální problémy nebo dějinné krize, celý průběh je nucen se cyklicky opakovat. Mars v Rybách a ve 12. domě
Pocit „Déjà vue“ vztahující se k místu, na němž jsem se právě nacházel, jsem měl podvakrát v životě.

Poprvé to bylo ve Vezelay, nedaleko překrásné gotické katedrály (do níž jsem se z nepochopitelných důvodů neodvážil podruhé vstoupit). To místo bylo pusté, nebylo na něm nic zvláštního, kromě nenápadné dřevěné tabulky, kterou jsem zprvu přehlédl. Měl jsem naprosto iracionální pocit, že jsem tam už jednou byl. Na tabulce stálo, že na tomto místě vyzýval sv. Bernard ke křižácké výpravě. (Bez komentáře.)



Takové dojmy či vize se obvykle spojují s dřívějšími životy. Domnívám se, že místo konkretistického výkladu lze nabídnout hypotézu opírající se o rezonanci určité konstelace s podobnými konstelacemi uloženými v kolektivním nevědomí, jež je svého druhu pamětí (dnes je módní hovořit v této souvislosti o indické akaši). To znamená, že lidé s výrazným postavením Neptuna (Neptun je svým způsobem „průdušný“ ve vztahu ke kolektivnímu nevědomí), zejména v aspektu na Lunu a Slunce, mohou být v tomto ohledu mimořádně citliví a vnímaví.



Co z těchto načrtnutých paralel vyplývá? Především to, že nás z okolního světa nejspíše zaujmou události a postavy, které svým charakterem odpovídají konstelacím v našem horoskopu. Jde o bezděčně působící afinitu, která svědčí o tom, že synchronicita není pouze záležitostí časové souběžnosti, jak by se z tohoto termínu mohlo zdát, nýbrž že jde o významovou příbuznost, jaká existuje mezi danými konstelacemi na jedné straně a životními situacemi a rolemi na druhé. Proto se mohou vyskytnout a odehrát v kterékoli příhodné době, v závislosti na společenských podmínkách. Konstelace planet v horoskopu stále trvají, ale jejich konkrétní dějinné variace se neustále proměňují. Úkolem každého „zrozence“, jak říkávali staří, je podílet se na jejich metamorfózách a pokoušet se pro ně najít co nejpříhodnější uplatnění. (Tak může i dnešní Mars v Rybách a ve 12. domě, žijící bezmála mnišským životem na okraji společnosti, bránit své přesvědčení před náporem „Turků“, a přitom se věnovat péči o duše těch, kteří putují do „Jeruzaléma“.) Homeopatie jako mentální participace
Vyjděme z předpokladu, že nemoc v nejširším smyslu slova znamená neuspořádanost (narušení přirozené struktury). A předpokládejme dále, že homeopatická léčba probíhá jako participace (podílení se) méně uspořádané látky na látce uspořádanější, a tedy vzorovější, resp. archetypovější. Pak platí, že nedokonalý tvar se tělesně nebo mentálně podílí na dokonalejším tvaru, a tím se ztvaruje do podoby, jaká odpovídá jeho přirozenosti.

Fotografie bříška prstu před aplikací homeopatického léku a po vyléčení
(Werner Stumpf, Homöopathie)

Archetyp jako dokonale uspořádaný pratvar léčí.

Mýtus jako archetypový vzorec určitého dějství léčí (tuto mimořádně důležitou myšlenku najdeme u Junga, ovšem bez bližšího vysvětlení).

Tak je například „nasířenost“ deformací zdravé martovské energie. Tento stav způsobuje síra, a proto je možné nalézt pomocí potenciace dokonalejší tvar tohoto druhu energie, která je v horoskopu zastoupena Áreem/Martem. Jestliže platí, že mýtická postava je léčivá, dokáže homeopatický lék Sulfur vtisknout dosud neuspořádaným projevům tvar sebeprosazení, smělosti a agresivity. Tak je tomu v případě nedostatečně projevované martovské energie, kterou je třeba probudit, zformovat a uplatnit v životě. Tento léčebný zákrok však nedokáže odstranit z lidského chování popudlivost, urážlivost, bezohlednost atd. Aby to bylo možné, je nutné vlastnosti vztahující se k symbolu Marta dále potenciovat, tj. kultivovat do podoby rozvážné odvahy, rozhodnosti a iniciativy. Homeopatickým lékem, na němž má Mars v druhé fázi léčby participovat, je eticky a esteticky dokonalejší vzorec uplatňování martovské energie. A to už je záležitost příslušné kultury.

Podobně je tomu i v případě Herma/Merkura. Když deformovaný lidský typ, například zloděje, necháme participovat na dokonalém hermovském vzorci, jak ho známe z řecké mytologie, dostaneme dokonalého mistra tohoto oboru. Kdyby se Hermés/Merkur jako vysoce potencionované „zlodějství“ zmocnil psýchy člověka a plně ho ovládl, stal by se z dotyčného téměř dokonalý zloděj (viz kriminální filmy typu „dokonalá loupež“ a pod.) Ale už řečtí filosofové namítali, že toto homérovské pojetí božských pravzorů je založeno na stejnosti lidských vlastností a sklonů, a to pobuřovalo jejich etické smýšlení. Dovolávali se mentální kultivace hermovských/merkuriálních vlastností. Z „vykrádání“ moudrých myšlenek se může vyvinout ucelený vzdělávací systém. Běžná praxe spočívající v okrádání všech všemi se může proměnit v řádný obchod upravovaný pomocí obecně platných předpisů a měřítek.

Z terapeutického hlediska je posílení hermovských/merkuriálních vlastností a sklonů nezbytné v těch případech, kdy je člověk není schopen plně rozvinout a uplatnit. Kultivace těchto vlastností ve smyslu proměny forem, v nichž se tento druh energie uplatňuje, je však druhou nezbytnou fází individuálního a společenského vývoje. Tento druh homeopatie předpokládá participaci na kulturně vyspělejších, spravedlivějších a ohleduplnějších vzorcích chování.

Ať už je to jakkoli, svou nedokonalost a neuspořádanost napravujeme participací – buď tělesnou, nebo mentální – na příslušném archetypovém pravzoru.

Křesťané léčí své „ušknutí“ hříchem pohledem na archetyp Syna člověka, kterého Pilát při jeho „vyvýšení“ označil jako INRI. Kvinkunx
Alchymisté znali termín „animititia elementorum“ – „nepřátelství prvků“. Pátrám u nich po obdobném termínu, jímž by bylo možné vystihnout „lhostejnost prvků“. Jeho definice by mohla znít asi takto:

Vezmi dvě krásná těla, jedno mužské a jedno ženské, nakrm je stejným (dobrým) jídlem a napoj stejným (lahodným) vínem a polož je vedle sebe na lůžko, aby tam dělali všechno to, co je nezbytné pro výsledné „coniunctio oppositorum“. Přestože se o leccos pokusí, k žádoucímu výsledku nedospějí. Ptáme se proč. Důvod je zřejmě ten, že zúčastněné prvky jsou vůči sobě zcela lhostejné, a proto na sebe alchymicky vůbec nereagují.

Astrologicky: Kepler považoval kvinkunx (150°) za „mimořádně silný oddělující aspekt“. Mohli bychom dodat, že je to aspekt, který je zároveň nejméně slučující. Nachází se totiž mezi souladným trigonem (120°) a oddělující opozicí (180°).

Kvinkunx v horoskopu je aspekt nenápadný, ale může být provázen přímo osudovými důsledky. Citlivým se stává zejména při aspektech Slunce na ostatní planety horoskopu.
Například Slunce kvinkunx Mars: Chci to dělat, dělám to, jak nejlépe umím, ale zároveň se mi to protiví, mám pocit, že to k ničemu nevede, takže se dokážu bez toho docela dobře obejít. Časem se však ukáže, často dost nepříjemným způsobem, že to bohužel možné není.

Když alchymista (který byl vždy také astrologem) slyší Leporelovo „In Hispania mille tre,“ říká si, můj Bože, tolik úsilí, taková dřina, a výsledek se rovná nule. Je mu hned jasné, že Don Giovanni měl Marta v kvinkunxu na Venuši. Proto byl odsouzen k tomu, aby se pohyboval (svými „směšnými pohyby“) v rozmezí mezi odporem a souladem, přitom však nikdy nedosáhl ani prvního, aby se zcela odpoutal, ani druhého, aby se plně připoutal. Makrokosmos/Mikrokosmos
Když Stvořitel „na počátku“ oddělil „horní vody“ od „dolních vod“, rozdvojil se dosud jednotný vesmír na makrokosmos a mikrokosmos (jinak řečeno, na nadlunární a sublunární sféru – toto rozdělení posléze zrušil Newton při stvoření novověké vědy; Beethoven nás v Měsíční sonátě svými oktávami hranými levou rukou ujistil, že původní soulad těchto sfér stále trvá).

Jak nahoře, tak i dole. Mikrokosmos je obdobou makrokosmu v měřítku vhodném pro lidský život. Aby se makrokosmos mohl transponovat (vtělit) do protilehlého mikrokosmu, jenž představuje jeho kontrapunkt, musí se přizpůsobit pozemským podmínkám. Tuto kosmickou operaci si lze nejnázorněji představit pomocí astrologické symboliky.

Tato tématika se zrcadlí ve znamení Ryb a ve 12. domě horoskopu. Velká kosmická Ryba se prostřednictvím zvláštního nebeského projektoru promítne skrze kulatý otvor v kopuli chrámu a v podobě zmenšené, mikrokosmické Ryby se v obráceném gardu objeví na oltářním stole (ryba se jedla i při Poslední večeři Páně).

Odborně se otvoru na vrcholu kupole říká oculus – oko. Tímto okem se člověk dívá do všeobjímajícího vesmírného vědomí/nevědomí, jemuž se dostalo takových označení jako indická akaša, Tao, apeiron Miléťanů, kabalistické Ejn Sof,novoplatónské Jedno, unus mundus, absolutní vědomí, kolektivní nevědomí (Jung), oceánické vědomí (Freud) atd. Toto symbolické oko obsahuje čočku, skrze niž se obrovský svět makrokosmu promítá a zmenšuje, až dosáhne rozměrů, jaké odpovídají rozměrům lidské existence. Mistr Eckhart a svatý František hovořili o „oku, jímž se díváme a jímž jsme zároveň nahlíženi“. („Jsme zahledění na to, co na nás samo hledí.“) Zároveň je pomocí této architektonické symboliky naznačeno, že člověk se může podílet na kosmickém zdroji veškerého života, přičemž tato participace je vždy interpretována podle určitého světonázoru, resp. náboženství.

Do vesmírné „bezmeznosti“ je však možné od dob osvícenství nahlížet také způsobem, jaký vystihuje známou dřevořezbu, na níž novověký badatel proráží hlavou nebeskou klenbu a zírá přímo a nezprostředkovaně do vesmírného prostoru. Zprostředkování vesmírných sil bylo v minulosti pokládáno za nezbytné, protože jich může být využito jak k dobrým, tak i ke zlým účelům. Kromě toho je tu vážné nebezpečí, že obsahy kolektivního nevědomí by mohly v náhlém přílivu zaplavit individuální i davovou mysl a vážně narušit jejich rovnováhu.

Přechod od makrokosmu k mikrokosmu předpokládá, že heliocentrický náhled je nahražen náhledem geocentrickým. Ten je založen na způsobu vnímání, jak ji člověku nabízí jeho pozemská existence. Starověcí astrologové měli zato, že nahlížet na pozemské dění z makrokosmického, tj. heliocentrického hlediska, je projevem bohorovnosti. Ve sporu, který vedl Galileo Galilei s římskou kúrií, nešlo o to, která z těchto dvou hypotéz je pravdivější, nýbrž o to, která je přiměřenější a zároveň bohabojnější, a to z hlediska poznávacích schopností člověka a jeho pozemské zkušenosti.

Umenšování makrokosmu se neděje přímou, lineární cestou, nýbrž na způsob rezonance a připodobňování, tj. prostřednictvím sestupných fází, asi tak, jak probíhá novoplatónská emanace (proodos). Ke vtělení makrokosmického Anthropa, jímž je v křesťanském modelu světa Ježíš Kristus, do světa mikrokosmu došlo ve Věku Ryb (Tři Králové z Východu rozpoznali znamení této události v konjunkci Jupitera a Saturna ve znamení Ryb). Proto je ryba vrcholným křesťanským symbolem. Řecké slovo ICHTHYS – Ryba se četlo jako Iesus Christos Theu Soter – Ježíš Kristus Syn Boží (a) Spasitel. Vtělení mělo podobu zřeknutí se božského statutu, umenšování, odříkání, služebnosti a poslušnosti. Apoštol Pavel vysvětluje Filipským: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nijak netrval... a v podobě člověka se ponížil...“ (F 2)

„Makrokosmické chodidlo“ – odpovídající znamení Ryb podle astrologických tělesných korespondencí – nelze zmenšit přímo, tj. pomocí násilí . Umenšení se děje skrze pokoru. Jen opravdu malá nožka se pak vejde do Princova střevíčku, a z Popelky se může stát Princezna. Svět je dnes plný falešných Princezen, které zůstávají věčnými Popelkami, protože pro svou pýchu a povýšenost nejsou schopny slevit ze své hloupé domýšlivosti.

Tradičními astrologickými korespondencemi znamení Ryb jsou nemocnice, vězení a kláštery. První dva vyznačují případy, kdy dochází k vážnému nesouladu mezi makro a mikrokosmem. Ústavy choromyslných jsou pro ty, kteří podlehli velikáštví a duševnímu chaosu. Vězení pro ty, kteří nerespektují zásadu „jak nahoře, tak i dole“, a v důsledku toho porušují zákony spravedlivého uspořádání lidských záležitostí. Naproti tomu kláštery jsou místem, které je makrokosmu nejblíže, a to díky tomu, že kláštery se nacházejí „daleko od hlučícího davu“, jsou oproštěné od běžných starostí a mohou se plně věnovat věcem duchovním. Čím „menší bratři“, tím blíže jsou svými modlitbami a zpěvy „království nebeskému“.

Z hlediska astrologické symboliky se poslední tři fáze procesu individuace odehrávají ve čtvrtém kvadrantu – ve znameních Kozoroha, Vodnáře a Ryb. Řadový občan plnící příkazy a dodržující zákazy dané kulturní pospolitosti (Kozoroh, 10. dům) se ve znamení Vodnáře (v 11. domě) vyděluje jako jedinec z kolektivního sociálního prostředí, aby ve 12. domě uskutečnil „posvátnou výměnu“ svého starého Já za Já pravé, a to připodobněním k obrazu vtěleného Anthropa. Starozákonní Abram vyslyšel niternou výzvu: „Vyjdi!“, a tak se z něj stal putující „cizinec a přistěhovalec“, vystavený nepřízni a pronásledování ze strany domorodců. Pokud se z takového „vydělence“ stal prorok, byl mnohdy kamenován a zabíjen. Řecké mytologické paradigma líčí toto vydělení jako titánskou vzpouru, kterou v případě Prométhea ztrestal Zeus tím, že ho nechal přikovat ke kavkazské skále, kde mu orel kloval jádra, jež denně dorůstala. Křesťanský vzorový příběh vypráví o Ježíši, který se na tvrdé skále getsemanské „krví potil“, když si plně uvědomil cenu, kterou musí zaplatit za svou „vydělenost“ ze skupiny učedníků, kteří nedaleko od něj mezitím usnuli únavou.

Tato situace „vydělenosti“ je jedním z vrcholných momentů individuačního paradigmatu a předznamenává drama, jímž musí projít každý, kdo je na cestě ke své jedinečné identitě. Odloučení se od ostatních lidí a přijetí svého jedinečného „vnitřního určení“ je provázeno osamělostí a je při tom nutné čelit přesile kolektivity, která hrozí, že troufalce zažene zpět „do stáda“ nebo ho rovnou zahubí („Ukřižuj!“).